ALL SHADES OF LIFE

Krásnou středu přeji! Pamatujete ještě na tu holku, která toho měla až nad hlavu? Tak je zase zpátky a má toho dokonce mnohem víc! Rozhodla se totiž, že si ten svůj už tak poměrně pestrý život ještě trochu oživí. Nebo možná v hloubi duše trochu doufala, že se vlastně všechno najednou zázrakem zpomalí. Bohužel druhá verze se zatím úplně nepodařila, však už mě znáte… Nebudu vás dlouho napínat, ale kromě nových brýlí (o kterých celý článek je), jsem si totiž pořídila taky nového pejska. A to bych to nebyla já, kdybych pro něj nejela rovnou do Chorvatska, protože proč si to neudělat ještě složitější, když to jde, že? A tak se během těch hektických dnů v kanceláři, pobíháním mezi schůzkami a focením ještě věnuju výchově malé francouzské buldočky. Večer upadám do kómatu spolu s ní, nechávám si funět do ucha a už neusínám v objetí ve dvou, ale rovnou ve třech. Co vám budu povídat, je to náročné, příšerně náročné, ale zatraceně krásné. Obzvlášť teď, když je venku všechno v rozpuku, jaro se začíná pořádně ozývat a já si musím každé dvě hodiny udělat procházku s mým novým “dítětem”. O to víc mě potěšila možnost vyzkoušet samozabarvovací skla TRANSITIONS od značky ESSILOR, protože nesutálé odbíhání od monitoru do prosluněného parku dává zabrat nejen mě samotné, ale hlavně mým očím. 

Všichni, co mají problém se zrakem, to určitě znají. Jakmile vysvitne pořádně sluníčko, v klasických brýlích nevidí na krok. Alespoň já hned začínám slzet, mžourat a proto prakticky nesundávám čočky, protože bez slunečních brýlí prostě v pěkném počasí nemůžu fungovat. Ale čas od času mám na brýle prostě chuť, protože už je dávno neberu jen jako nutnost (abych mohla přejít bezpečeně ulici), ale jako módní doplněk a součást outfitu. A navíc, kdo by nechtěl alespoň na chvíli vypadat o něco moudřejší, že?  Já jsem bohužel opravdu slepá, mám 5 dioptrií, takže si asi dokážete představit, co vidím, lépe řečeno nevidím. Představa, že si vyměním dioptrické brýle za sluneční je v mém případě naprostá utopie. Naštěstí tenhle problém za mě vyřešili nějací chytří lidé, kteří vymysleli samozabarvovací skla.

Možná to máte ještě v živé paměti, před patnácti lety byly dioptrické skla, které se na sluníčka zabarvila do tmava, velkým hitem. A co si pamatuju, vždycky jsem jejich nositele měla ve škatulce “divní”.  Protože sedět ve škole v tmavých sklech mi nepřišlo úplně komfortní a normální. Proces ztmavování a následného návratu k čirům sklům trval pěkně dlouho, takže chudáci dotyční koukali na tabuli ve slunečních brýlích. I já jsem z toho měla při zkoušení trochu obavu. Naštěstí úplně zbytečně, protože technologie se posunula vážně o kus dál!

Skla TRANSITIONS můžete pořídit v několika barevných variantách, nově i v zrcadlové verzi, která mě samozřejmě uchvátila na první dobrou. Zrcadlové skla jsou ale lehce zbarvené už samy o sobě, takže do kanceláře jsem raději vzala ještě klasickou verzi, která je v místnosti úplně čirá a na sluníčku se zbarví do fialova (já mám verzi ametyst). Samotnou mě překvapilo, že při práci vevnitř vůbec nepoznám rozdíl mezi běžnými dioptrickými brýlemi a těmi se samozabarvovacími skly, takže zkouškou při celodenním zírání do monitoru skla prošly. Navíc nehrozí žádné bolavé oči, protože skla umí chránit oči nejen před zářením slunečním, ale taky zářením z monitoru.

Zrcadlovky jsou pak mnohem víc fashion záležitostí a ten výsledný efekt při procházkách v jarním počasí mě neskutečně baví. Nejeden kolemjdoucí se mě zeptal, odkud brýle mám. Vevnitř zůstávají pořád lehce zbarvené, ale rozhodně to není nic nepříjemného, občas je fajn dívat se na ten svět přes barevné brýle. Na fotkách máte srovnání, jak vypadají brýle bez zásahu slunečních paprsků a jak po nich. Vyfotit tu druhou fotku byl pěkný oříšek, protože skla se opravdu velmi rychle při vstupu do místnosti zbarví zpět, takže focení probíhalo stylem, že můj milý stál na balkoně s brýlemi, já uvnitř připravená s foťákem a než se fotka podařila udělat s těmi barevnými skly, museli jsme celý proces opakovat asi desetkrát.

A abych vás nenudila jen fotkami z interiéru, vzala jsem o víkendu na vycházku Prahou mého tatínku, toho času fotografa. No na to, že na malý Olympus skoro nevidí, to dopadlo na výbornou! A vy se můžete přesvědčit, jak skla vypadají venku, když pořádně praží sluníčko. Ten den bylo tak krásné počasí, že kdyby mě doma s mým mužem nečekala má malá buldočí holčička, procházela bych se Prahou až do samého večera. A vůbec si nemusela měnit brýle!:)

Pokud jste na tom s dioptriemi stejně špatně jako já (nebo snad i hůř), rozhodně musíte mít extra ztenčené skla, což u Transitions není vůbec žádný problém. A hlavně si musíte nechat svůj zrak správně přeměřit, aby vám váš nový doplněk seděl přesně tak, jak má. Já jsem si pro tu mou parádu byla ve Vinohradské Optice Policar, kde bych mohla trávit hodiny. Tak přátelský a profesionální personál, nekonečný výběr brýlí (i můj milý si tam zkoušel jeden pár za druhým a to žádnou vadu zraku nemá) a milé prostředí se jen tak někde nevidí. Úplně mi to připomněla Švýcarsko, kde jsem rok žila, ty nesmírně milé lidi, rodinné podniky, naprostou profesionalitu. Až se mi po tom dokonalém životě s čerstvým vzduchem zastesklo. Ale o tom třeba zase jindy.

Užívejte si báječné jarní počasí a nezpomínejte svůj zrak chránit! Ať se můžete na ten náš krásný svět koukat co nejdéle! Mějte se krásně a v neděli snad “napřečtenou”.

 

 

*Sponzored post

Uložit