48 HOURS IN PARIS

Krásnou neděli! Ještě minulý týden jsem vysedávala v kavárně v Paříži a načerpávala energii do dalších týdnů. Teď sedím doma a vzpomínám na těch pár hodin, které jsem v ní spolu s “králíkem” Nicole strávila. Paříž je kouzelné město plné kontrastů, dokonalé architektury, kaváren na každém rohu, kde se místní zastaví na pár minut, vychutnají si kávu, sledují kolemjdoucí a pak zase pospíchají dál. Zatímco má poslední návštěva Paříže mě o návratu sem nikterak nepřesvědčila, tentokrát jsem odlétala s pocitem, že se tam musím co nejdříve vrátit. Možná jsem dospěla. Možná se mi jen změnily priority, možná jsem jen navštívila ta správná místa. Dost možná jsem se ale naučila radovat z maličkostí a nesnažit se stihnout všechny turistické atrakce, ale pořádně nasát atmosféru města a odkoukat od místních jejich zvyky a životní styl. A že se to od Pařížanů odkoukává!

Dva dny na Paříž je málo, co vám budu vykládat, ale i těch 48 hodin mi bohatě stačilo, abych načerpala spoustu inspirace, úplně vypla a do Prahy se vrátila zase o něco bohatší (ovšem že duševně, z Paříže se člověk díky nekonečně krásným obchůdkům vrací většinou výrazně chudší…). Počítač jsem tentokrát nechala doma, sbalila se do malého příručního zavazadla (co mi nesmělo chybět najdete tady) a vybavila se jen foťákem, abych mohla všechnu tu krásu zachytit a ještě dlouho na ni vzpomínat.

Víkendová rána jsou v Paříži velmi “ležérní”. Když si přivstanete a vyrazíte do ulic před devátou, nepotkáte v samém centru ani nohu. A i když já rozhodně ranní ptáče nejsem, tentokrát se mi do zamračeného pařížského rána vstávalo jedna radost. Ten pohled z okna hotelu byl sice i z postele dokonalý, navíc nás trochu odrazoval déšť, přesto jsme ale Paříži nedokázaly dlouho odolávat.

Pařížanky jsou pro svůj vytříbený a jednoduchý styl známé a já jsem cítila, že chci zapadnout. Pruhované triko, dlouhý béžový kabát a hlavně jiskřivá vůně Mon Paris od franouzské ikony Yves Saint Laurent – ideální kombinace pro dlouhé procházky. Jediné, co mě mohlo v tu chvíli prozradit, byl fotoaparát na krku, zachycování vzpomínek se totiž nehodlám jen tak vzdát.

A protože holky z Paříže to nepřehánějí ani s líčením, i já jsem vyšla tentokrát docela na lehko. Pár úprav lehkým Le Cushion make-upem, který zaujal od mé návštěvy Paříže čestné místo v kabelce, pročísnout obočí, trocha stínů, linka, řasenka, jemná rtěnka a hurá na snídani.

Hotelové snídaně, to je moje! Trochu jsem ale tušila, že nebude trvat dlouho a stavíme se v nějaké kavárně, těm se totiž při procházce Paříží jen těžko odolává. Ať už se vydáte kterýmkoli směrem, nemůžete je minout. A když zavítáte do zapadlejší uličky, posadíte se rovnou vedle pravých Pařížanů. Ty většinou poznáte tak, že sedí v první řadě úhledně vyrovnaných židliček, vychutnávají si své espresso a cigaretu, která mi najednou ani trochu nevadí. Platí rovnou při objednání, to aby mohli po chvíli zase pokračovat dál. Mohla bych tam vysedávat hodiny a sledovat, jak život v Paříži plyne, pozorovat místní a tipovat, kam mají namířeno, jakou mají práci a k tomu si vychutnávat ty jejich pověstné tenké crépes, ach!

Paříž ale nejsou jen kavárny. Paříž je také centrum nádherné architektury, která se nikde jinde nevidí. Pompézní mosty, obrovské katedrály, galerie, muzea, ale také bulváry lemované stromořadím s jednoduchými domy s typickou pařížskou fasádou, francouzskými okny, malými balkony – to vše ve stejném stylu, zarovnané a kvůli přísným regulím působící jednolitě a oku lahodící, alespoň tomu mému nesmírně! K načerpání inspirace mi stačilo jen tak se bezcílně procházet a obdivovat každičkou uličku, každičké zákoutí a představovat si, jak to asi za okny těch krásných domů vypadá.

Pokud máte na Paříž jen málo času, nesnažte se obejít všechny památky a turistická místa. Ano, takový Louvre by měl vidět a zažít alespoň jednou za život každý, ale Paříž je hlavně o něčem úplně jiném. Alespoň pro mě. O umění užívat si života, ať už venku padají trakaře, nebo se zrovna řeší další ubírání politického směru ve Francii. Ačkoli nám celý víkend propršelo a konaly se prezidentské volby, na místních nebylo vůbec nic znát. Kolem oběda už byly zahrádky před kavárnami plné, lidé si dávali k lahodné francouzské omeletě víno, vášnivě diskutovali, smáli se a pak se déšť nedéšť, samozřejmě bez deštníků, vydali dál. Na kolech, s čerstvými květinami a bagetou v košíčku. To aby si mohli na chvíli odpočinout a večer se vydat do útulných barů užívat si společenského života a smyslné večerní Paříže.

Víte, s čím jsem se vracela domů? Kromě plné karty ve foťáku taky s pocitem, že si ty chvilky volna musím mnohem víc začít užívat. I ty pařížanky jsou určitě nesmírně zaměstnané ženy, ale dokážou si najít čas jen pro sebe. A v tom možná vězí to jejich proslulé kouzlo. Cestou z práce neběží rovnou domů, aby manželovi připravily teplou večeři, ale staví se za kamarádkou v malém obchůdku, jdou si samy koupit čerstvé květiny, dají si s kolegou z práce rychlou sklenku vína a teprve pak, spokojené a s čistou hlavou, se vrací domů. Nenechají se obrat o kousek svého času, dopřejí si během pauzy tu vytouženou kávu, zajdou si ke svému kadeřníkovi, i když toho mají až nad hlavu. A v tom všem shonu si užívají života! A já se to od nich hodlám alespoň trochu naučit.

Až mě příště potkáte vysedávat v kavárně a pozorovat okolí, nebojte, nesekla jsem z prací a ani neumírám nudou. Jen si užívám ten kousek chvíle pro sebe! A vy byste měli taky, ať už to pro vás znamená cokoli!

Mějte se krásně, během týdne se můžete těšit ještě na jeden report z Paříže, i když množství fotek by mi pravděpodobně vystačilo na blog až do konce roku. A já už se těším, až zase ve středu budu balit kufr a vydám se tentokrát s mým milým za krásami Říma, dalšího města, které je už dlouho na mém “travel listu”.