Ach ta rána, proč musí být tak těžká? Na tohle téma se napsalo už tolik elaborátů, až se divím, proč všichni nejsme ranní ptáčata a nebudíme se přirozeně před šestou. Znám spoustu lidí, kteří si jedou v motivačních knihách a ze dne na den se z nich stali milovníci brzkých rán (bohužel jen na oko, vím, o čem mluvím). Já tomu rozumím, kolikrát už jsem se chtěla taky “přeonačit” ze sovy na to ptáče, kolikrát jsem si říkala, jak jsem k ničemu, když se ráno z té postele prostě nemůžu vykopat a zatímco jiní už mají po ranním běhu, já se zoufale snažím otevřít oči a na nočním stolku najít brýle, abych se cestou do koupelny nepřizabila. Jenže víte co? Těm lidem sice začíná den v šest, ale taky jim končí v deset. Zatímco já jsem v šest ještě tuhá, v deset vařím veřeči pro svého muže, který teprve přichází z tréninku a do dvanácti si vyprávíme, jak jsme se měli. Ano, ačkoli mi matematika nikdy moc nešla, po všech výpočtech z toho vychází jediné – den máme dlouhý stejně, jen si ho někdo užívá v trochu jiných hodinách. Přestala jsem se stresovat tím, že ze mě nikdy ptáče nebude, začala se radovat z toho, že jsem sova (ta je přece stejně moudřejší než nějaké ptáče, ne?:)) a hlavně jsem se ta svá rána naučila mít ráda, i když probíhají později, než je podle všech příruček a chytrých knih správné. Pokud už se teď děsíte zítřejšího pondělního rána, jsem tady, se všemi tipy a triky, jak vstávat do nového dne (i toho pondělního) s nadšením a úsměvem na rtech!
Všechno je to o přístupu
Taky už dopředu víte, když uleháte do postele, že budete ráno příšerně unavení a nevyspalí? Ještě nedávno jsem s tímhle pocitem usínala a samozřejmě se s ním i budila, měla jsem toho moc, nedokázala si zorganizovat pořádně čas, věděla jsem, že ráno nestihnu snídani a budu to dohánět někde cestou. Schůzky jsem si plánovala na brzy na ráno, abych začala den “produktivně” a měla pak zbytek dne čas na práci, abych pak na ně jela s tím, že to byl fakt nejblbější nápad. V jednu chvíli jsem si dala do hlavy, že budu hned po probuzení cvičit, asi si dokážete představit to nadšení a motivaci vstát z postele…:D Ne, ne, ne, tohle všechno je špatně. Pamatujete na doby, kdy jste ještě věřili na Ježíška? Taky jste běžně dokázali spát do poledne a na Štědrý den už stáli v šest ráno u stromečku? Protože jste se těšili! A přesně takhle si to musíte každé ráno nastavit. Já se večer těším, až se hned po probuzení půjdu projít s Mignonou na čerstvý vzduch, budu ji přemlouvat, aby vstala a rozproudím krev v žilách příjemnějším způsobem, než půl hodinou složenou z žabáků a sedů lehů. Jestli jsou ale právě ti žabáci tím, co vás udělá šťastnými, směle do toho!
Bez snídaně ani ránu
Žijeme v sakra zrychlené době a pravidelně nemáme na nic čas, pořád někam spěcháme a jediný, kdo to ve finále odnese, jsme my sami. Já miluju snídaně, ty dlouhé a pomalé, s mými přáteli a nejbližšími. Na ty se mi vstává jedna radost! Jenže ne každý den si můžeme vysedávat po kavárnách, klábosit a nechat čas kolem nás plynout. Fungovat ráno bez snídaně a dobré kávy je pro mě jedno velké NE, proto ji nevynechávám! Každý večer si uklidím v kuchyni (rozuměj nahážu vše do myčky), připravím si stůl na ráno – talíře, hrníčky, ošatku na chleba a další nezbytnosti, abych pak nemusela ještě se zalepenýma očima hledat příbory a pánev na vajíčka. Zabere mi to asi pět minut, které se po ránu většinou promění na patnáct a ty mi pak při běhu na tramvaj vážně chybí. Teď se navíc každé ráno těším i z toho, že si svou výbornou kávu můžu dopřávat v krásných skleničkách z e-shopu Kulina.cz, po kterých jsem toužila už nějaký ten pátek. Dokonce jsem teď schopná oželet dalších pět minut v posteli, abych si našlehala mléko a udělala si latté! Já vím, možná je to pro někoho maličkost, ale pro mě to jsou přesně ty věci, díky kterým se mi z postele vstává o kousek lehčeji.
Příjemné čtení místo e-mailů
Byly doby, kdy jsem hned po probuzení vzala do ruky telefon a začala číst maily. Tohle si nedělejte! Kdo z nás potřebuje zvýšit hned po probuzení tlak a začít přemýšlet nad tím, co všechno musí ten den zvládnout? Já jsem si zavedla pravidlo, že před devátou se na maily prostě dívat nebudu, do té doby mám čas jen pro sebe a své ráno. Místo toho si k snídani vezmu noviny nebo časopis, podívám se na své oblíbené blogy a nechám mozek ještě chvíli odpočívat. Nepouštím si po ránu ani televizi, nemusím hned vědět o všech těch děsivých věcech, které se kolem nás dějí. Raději zabrouzdám na svůj oblíbený Pinterest a načerpám inspiraci pro mé focení a projekty, na kterých budu ten den pracovat. Nenásilným a příjemným způsobem se tak navnadím na pracovní proces, který mě za chvíli čeká. Chápu, že při méně kreativní práci asi inspiraci na Pinterestu zrovna hledat nemusíte, můžete si ale přečíst článek v oblíbeném časopise nebo třeba na blogu. A prosím pěkně, nechoďte po ránu na stránky, které vás zvedají ze židle. Prostě si to po ránu nedělejte. Ostatně ideálně tam nechoďte v žádnou denní hodinu, já jsem takhle skončila se všemi těmi bulvárními online magazíny a sice netuším, která modelka chodí s kterým hokejistou, ale hned je v mém životě méně rozčilování. Doporučuji všemi deseti!
Pořádek nejen v hlavě
Já mám pořádek ráda, a i když k životu potřebuju ten svůj kreativní chaos, jak říkám: “ordnung musí bejt”. Díky tomu, že jsou má rána v poslední době mnohem méně bez stresu (který přichází až v devět, kdy otevírám první maily…:)), mám tak nějak i větší pořádek v hlavě. Kromě toho ho mám ale i v šatníku, což má rána dělá taky mnohem příjemnější. Stát deset minut před narvanou skříní a nevědět, co na sebe, už mám naštěstí za sebou (jak z toho ven najdete tady), takže místo každodenního boje s outfity přichází díky protříděné skříni radost z oblékání. Nejen, že mi tahle čistka pomohla udělat mé šuplíky a skříň přehlednější, ale hlavně už se mi nestává, že se desetkrát převléknu, abych pak na sebe vzala ten první outfit a nestihla tramvaj. Pořádek si ale hned po probuzení dělám i v posteli, protože do ustlané postele už se vám nebude chtít zpátky lehnout (všichni, kdo pracují z domova, tohle pokušení jistě velmi dobře znají). Po snídani už nenechávám ve spěchu ležet všechno ladem a skladem, ale do té myčky to prostě nahážu. Hned se totiž dostaví ten bohulibý pocit, že jsem své ráno zvládla na výbornou.
Plánování, mé milované plánování
Když pracujete na volné noze, potřebujete plán. Stejně tak ho ale potřebuje většina normálně pracujících lidí, kteří si musí své úkoly seřadit podle priority. Já všelijaké plánování naprosto zbožňuju, mám asi dvanáct sešitků a diářů, do kterých si neustále něco píšu, abych pak používala jen ten v telefonu a počítači (jak efektivní), ale asi jsem ještě ze staré školy a potřebuji mít vše černé na bílém. Ještě před tím, než začne můj “pracovní den”, sednu si ke všem těm svým plánovačům a píšu si úkoly, které musím zvládnout, ať už je to odepsání na maily, na které se mi vážně nechce odepisovat, vystavení faktury, nebo nafocení těch fotek, které nevím, jak pojmout. Píšu si úplně všechno, co mě napadne a během dne pak odškrtávám hotové, což považuji mimochodem za jeden z nejlepších pocitů vůbec. Ráno se do všech těch úkolů pěkně namotivuju a večer se pak plácám po rameni, jak jsem to všechno pěkně zvládla (nebo si nadávám, že jsem to nezvládla a přecenila své síly).
Ve zkratce řečeno, snažím se ze svých rán eliminovat stres a užít si hodinu v klidu, s Míňou, výbornou snídaní, kávou, inspirací a nakopávacím plánováním. Snažím se nedomlouvat schůzku na osmou ranní, protože si ten svůj rituál nikdy nestihnu užít a jsem nepoužitelná. Nevstávám sice před šestou, ale mezi sedmou a půl osmou, telefon nechávám na nočním stolku do chvíle, než začíná můj pracovní den. Nezatahuju na noc rolety, protože chci, aby mě budilo denní světlo (velká výhoda na podzim, když nejste ranní ptáče!!!), jdu se po ránu hned projít, abych se nadýchala čerstvého vzduchu a raduju se. Z maličkostí, z nového hrníčku, nebo z křupavého croissantu. A celý den pak podle toho vypadá! Netrapte se tím, že nejste to efektivní ranní ptáče, které je teď děsně trendy. Užívejte si své ráno po svém, ale s úsměvem na rtech. A když se náhodou fakt blbě vyspíte a cítíte v kostech, že dnešní den bude stát za nic, vykašlete se na ovesnou kaši s hromadou semínek a ovocem a jděte si do pekárny koupit pořádný koláč a horkou čokoládu! Nebo se vykašlete na ranní běh a jděte se projít kolem výloh ještě zavřených obchodů a představujte si, jak by vám ten kabát slušel. Nebo víte co? Dělejte prostě cokoli, co vám zlepší ráno!
Mějte se krásně a probuďte se do spokojeného rána!
Uložit
Ahoj Alex, dalsi clanek, co me nakopnul. Uz ted se tesim na rano. I kdyz bude pondeli. Miluju taktez vychutnavat si svoji hodinku rano at uz se skvelou snidani, dobrou hudbou ci rannim zkraslovanim. Uz nekolik mesicu preferuju vstavani ve stejnou hodinu i kdyz treba ten den nemam pracovni. Me telo si na to zvyklo a budi se uz podvedome samo.
Mej krasny podzim a mimochodem to pyzamko je uchvatne, smim vedet odkud je? Dekuji a hezke dny preji 🙂
Author
Ahoj Luci! Tak to mám radost, že tě to motivovalo k lepšímu pondělí!:) Ranní zkrášlování jsem ani nezmiňovala, to je u mě jasné!:D Pyžámko je teď nové z F&F, kupovala jsem ho v MY Národní a byla to láska, ta barva je úplně boží. A je neskutečně příjemné, tak na něj určitě mrkni. Měj se krásně a úspěšný start do nového týdne!
Jj Alex, mluvíš mi z duše 🙂 jsem na tom podobně jako ty a všemožně se snažím se předělat, třeba nedavno, po vzoru Alenky (Škola stylu) jsem zakoupila jednu motivační knihu o ranním vstávání, celou ji zhltla a ještě ani jednou nevstala před šestou, ba dokonce i sedmou 🙂 přeji všem pěkná a ne moc hektická rána…
Author
Tak se přestaň předělávat a vstávej tak, jak si to tvé tělo (a pracovní doba…:)) žádá! Nemusíme být přece všichni jako přes kopírák. Mě se bez toho stresu v hlavě, jak jsem to zase nedokázala (vstát brzy), vstává mnohem snadněji. Krásné nehektické ráno i tobě!💋
Tak mě naopak Zázračné ráno pomohlo se stabilizovat, neboť jsem běžně vstávala podle slunce. To v praxi vypadá tak, že v létě jsem vzhůru ve čtyři a v zimě jsem nebyla schopna se dokopat do práce ani na devátou 🙁 Objevila jsem také krásu prázdných pražských silnic, což se s totální zácpou mezi osmou devátou, nedá vůbec srovnávat 🙂 Ale záleží na každém, jasně, že o víkendu prostě po tmě taky nevstanu 🙂
Author
Jasně, je určitě spoustu lidí, které tyhle motivační knihy nakopnou! Ale já mám pak akorát po přečtení pocit, že jsem k ničemu, když mi to takhle nejde…:D Takže nejlepší je se řídit podle sebe a nestresovat se tím, že to nejde jako v knihách.:) Ale je pravda, že ten klid po ránu ve městě je něco kouzelného!
Já bych takhle krásně taky chtěla vypadat. A nejenom po ránu:D
Šlehač na léko asi nutně potřebuju, že bych napsala ježíškovi? Na pyžamko se půjdu mrknout do F&F.
Jinak k tématu: zásadně vstávám minimálně o hodinu dřív, než mám vyjít z bytu. Prostě potřebuju čas pro sebe… v klidu si to ráno užít a nastartovat se na den. Kdybych náhodou zaspala (což se už dloooouho nestalo), byla bych scelý den pěkně nepříjemná, protože prostě potřebuju v klidu sníst snídani, vypít čaj a namalovat se! A to ani nemluvím o půlhodinovém stání před skříní:D