LEARNINGS FROM MY ONLINE DETOX

Krásný nový rok mí milí čtenáři! Doufám, že jste si užili ten nejkrásnější čas se svými nejbližšími, pořádně si odpočinuli, oslavili příchod roku 2018 podle svého (třeba jako já v pyžamu) a vstoupili do něj tou správnou nohou a s čistou hlavou připravenou na smršť nových nápadů a zážitků. Já jsem teda cítím připravená snad jako nikdy! Možná jste to zaregistrovali, ale dala jsem si skoro desetidenní online detox. Ne, nebylo to tak, že bych 24. prosince odložila telefon a vzala ho do ruky až dneska. Ale zkrátka jsem s ním dělala to, co asi dělají úplně normální lidi, jejichž prací nejsou blogy a sociální sítě. A víte co? Za těch pár dní jsem si naprosto utříbila myšlenky, uvědomila jsem si, co je opravdu důležité a taky nabila svůj telefon až po pěti dnech (běžně mám v půlce dne vybito). Dnešní článek proto nebude o dárcích, které jsem dostala, ani o tom, jaký byl loňský rok (víc než skvělý mimochodem), ale o tom, proč je občas fajn úplně se vykašlat na celý online svět, přestat srovnávat svůj život, vzhled nebo styl s jinými a užívat si ten opravdový život, ty opravdové přátele a opravdové nenaaranžované okamžiky.

To víte, že naprosto zbožňuju focení, následné upravování, plánování svého instagramového feedu, psaní článků, zkrátka vytváření online obsahu. Kdyby mě to nebavilo, tak to nikdy nemůže být samozřejmě má práce. Ale stejně jako každý normálně pracující člověk potřebuje dovolenou, kdy zaklapne počítač a odjede někam hodně daleko od svého pracoviště, i já jsem cítila, že toho online světa mám až nad hlavu. Když totiž my blogeři jedeme na dovolenou, je to přesně ten čas, kdy se snažíme udělat co nejvíc fotek na své sociální sítě, protože je to za našimi hranicemi všechno přece taaak fotogenické. Navíc jsem byla tím dokonalým insta světem „lehce“ přehlcená. Pokud se navíc neustále (čti co 5 minut) díváte na fotky dokonalých slečen, které si co druhý týden užívají volna v jiné luxusní destinaci, každý den si podle Instagramu dopřávají dlouhé snídaně v kavárnách, mají všechny ty designérské kabelky, po kterých vaše materiální já touží a ještě jsou k tomu všemu reklamou na štěstí, může se vám ten váš život zdát dost obyčejný a nudný. Dívat se hned po probuzení do telefonu a být už od rána frustrovaná prostě není ZDRAVÉ. Jakmile totiž začnete svůj reálný život srovnávat s tím online, měla by vám urychleně začít svítit červená kontrolka, že je třeba vzít rychle zpátečku a dát telefon stranou.

To víte, že málokdo s vámi bude sdílet ty méně radostné okamžiky, nepovedené fotky, nebo vám místo motivačního citátu k fotce napíše, že je mu příšerně smutno. Kdo z nás chce světu dobrovolně ukazovat své slabé stránky, že? Kolikrát potkám kamarádky blogerky, které dají na Instagram vysmátou fotku a přitom mají zrovna totální den blbec. A kolikrát už se mi stalo, ačkoli se v tomhle prostředí pohybuju a vím, jak to chodí, že jsem se s některou z těch vysmátých slečen ve své hlavě začala porovnávat. A pak si říkám, co teprve ty mladé náctileté holky, které se ještě hledají a ze všech stran se na ně valí reklamy na dokonalý život, jak si v tom vlastně mají udělat pořádek a být se svým životem a sebou samými spokojené. Je to dřina.

A občas je to dřina i pro nás, které ten optimistický svět vytváříme. Někdy totiž těm svým vysmátým a pozitivním postům začneme samy věřit a mít pocit, že když máme spoustu přátel na Instagramu, kteří nám aktivně komentují fotky a dávají srdíčka, postujeme týden starou fotku z pracovní snídaně s názvem „brunch s kamarádkou“, tak opravdu žijeme ten svůj vlastní vysněný život.

A přesně proto je nesmírně důležité udělat si pauzu, vrátit se zpátky na zem a uvědomit si, co je opravdu důležité. To víte, že mám radost, když se vám má fotka líbí, když mi do mé rodiny followerů přibydou další, nebo když mě za mou práci odmění firmy nabídkou krásných kampaní. Jenže pak jsou chvíle, kdy sedíme s mými rodiči, mým mužem a celou naší tříčlennou smečkou u jednoho stolu, hrajeme hry, jdeme se projít na zasněžené hory, kde se nám může o nějakém 4G internetu zdát, a je nám prostě krásně. V takových chvílích nechávám telefon hluboko v kapse a ani mě nenapadne takové chvíle rušit snahou o dokonalou fotku nebo sledováním, co dělají jiní.

Co tím vším chci vlastně říct? Tenhle online půst mi strašně pomohl. Pomohl mi uvědomit si (zas a znovu), že sociální sítě a blogy jsou sice skvělá a zábavná věc, ten opravdový život se ale děje mimo ně. Nedělejte si vrásky z toho, že má vaše oblíbená bloggerka sluníčkový vztah, jede na pátou dovolenou v řadě, má zase nové boty, delší vlasy, hezčí ložnici… Nevíte, co se za tím úsměvem od ucha k uchu skrývá. Nevíte, jestli ten šedesátý osmý pár bot dělá její život opravdu šťastnější. Inspirujte se, snažte se být lepší verzí sebe samých, ale nesrovnávejte se a hlavně ty sociální sítě neberte tak vážně. A dejte si od nich čas od času pauzu. Já jsem si letos těch předsevzetí moc nedala, ale tohle je jednoznačně jedno z nich. Dát ten telefon občas z ruky, protože mi kvůli němu utíká spoustu krásných chvil, které žádná srdíčka a strmě rostoucí fanouškovská základna nenahradí.

A pár tipů na závěr, jak tu online závislost alespoň trochu omezit? Stanovte si mantinely a domluvte se na nich i třeba se svým partnerem. My budeme mít vždycky jeden den o víkendu bez telefonů (včera jsme to zkoušeli a bylo to báječné). Tedy tak, že vedle sebe nebudeme sedět a koukat do rozsvícené obrazovky, ale místo toho si třeba jen obyčejně povídat. Po desáté večer už se u nás budou dávat tyhle rozptylující hračky pryč. Nebo si přesuňte všechny aplikace jako je Instagram a Facebook až na poslední stránku ve vašem telefonu. Mě přesně tenhle krok během vánočního klidu opravdu pomohl. Vypněte si upozornění a pro začátek si nainstalujte aplikaci, která vám spočítá, kolik času denně na svém telefonu trávíte (například Moment). Já byla v šoku a myslím, že většina z vás bude taky.

Sečteno podtrženo – přeji nám všem, ať tenhle rok víc žijeme a méně do našich telefonů koukáme. Ať si vážíme těch našich “obyčejných” životů, hýčkáme si naše nejbližší a radujeme se života. A když občas nebude důvod k radosti, netrápíme se tím, že někdo se má lépe než my, ale vzpomeneme si na chvíle, které nám zase vykouzlí úsměv na rtech. A já se dávám plná sil do práce!

 

Mějte se krásně a těším se na vás v dalším článku, to nejlepší z loňského kosmetického roku už je na cestě!