Krásné páteční ráno přeji! Zrovna sedím v našem pronajatém bytě v Bruselu, popíjím kávu a je tady podezřelé ticho. Můj milý šel běhat, nikdo kolem nepobíhá, nekňourá a neťuká drápky o podlahu. Míňa má doma hlídání, mého tatínka, který vždy ochotně přijede, když se chystáme jen ve dvou na dovolenou a troufám si tvrdit, že si to neskutečně užívá. Její „dědeček“ jí dopřává výborné snídaně, dlouhé procházky a totální full servis, který se jí sice snažíme samozřejmě zajistit, ale ne vždy si můžeme během běžného pracovního dne odskočit na dvě hodiny pozorovat kačeny. Od první chvíle, co máme tohle stvoření doma, se mě na slečnu Mignonu ptáte. A protože už je to rok, co s námi sdílí domácnost (a protože mi za ty tři dny děsně chybí), rozhodla jsem se, že vám o ní napíšu. Co vůbec taková péče o psa obnáší, jak se na něj připravit, co čekat, jak vybírat a proč to bylo to nejlepší rozhodnutí mého života? Pokud o pejskovi přemýšlíte, nebo si jen chcete dát pořádnou dávku roztomilosti, tenhle článek je na míru přesně pro vás.
Psí holka
Od mala jsem vyrůstala se psy. Ve čtyřech letech nám táta domů přivezl čtyřiceti kilového dvouletého pitbula Lorda z útulku, který byl ten nejvznešenější, nejvděčnější a nejchytřejší pes, jakého jsem znala. Po dvanácti letech společného soužití nám odešel a my měli poměrně dlouhou pauzu, tahle ztráta prostě jen tak něčím zalepit nešla. První rok na vysoké škole jsme pro změny s mámou přinesly Norwich teriérku Berushu, alias Bedrunu, pro mého dvoumetrového tatínka poměrně změna oproti Lordovi, ale okamžité láska, teriéři si vás prostě získat umí. Za dva roky nám přibyl její syn, který se sice papírově jmenoval Cheerokee, my mu neřekneme jinak, než Kucin. Já byla na vysoké v Brně, pak ve Švýcarsku, v Praze a četnost mých Havířovských návštěv se výrazně snížila. Za to stesk po mých čtyřnohých miláčcích rapidně rostl. A tak jsme s přítelem začali mluvit o našem vlastním. Moc dobře jsem věděla, co všechno starost o psa obnáší a tak jsme to oddalovali, protože měli pocit, že ještě není ta správná doba.
Výběr plemene
Mluvili jsme o tom ale čím dál častěji. Na plemenu jsme se neshodli hned, můj muž chtěl něco s dlouhýma nohama (ideálně ohaře). Věděli jsme ale, že s námi bude v bytě a většinu času ho budu mít na starost já, vzhledem k tomu, že on je celý den v kanceláři a večer má tréninky, ze svých dlouhonohých požadavků slevil a já ho od té chvíle bombardovala fotkami buldočků. Ve hře byl ještě staffbull teriér, já se ale přikláněla ke klidné (a paličaté) osobnosti, vráskám, chrochtání a totální roztomilosti buldočka. Ze všech stran se nám navíc potvrzovalo, že je to skvělý parťák, který miluje pohyb, ale dokáže být taky pěkný gaučák, je nekonfliktní, neumí moc štěkat, ale za to si rád povídá (schválně si vygooglete „french bulldog talking“). A tak jsem se dala loni do pátrání. Měla jsem od začátku jasno, chtěla jsem papírového psa z kvalitního chovu a na vás všechny, kteří nad pejskem uvažují, apeluji taky. Nedělejte žádné kompromisy a nekupujte si psa za pár tisíc jen proto, že je to fajn cena. Je to živá věc, se kterou kromě radostí budete mít i spoustu starostí a u buldočků to mohou být značné zdravotní starosti. Ověřte si chovatele, seznamte se s ním, zjistěte si něco o rodičích vašeho štěněte a připravte se na to, že vás tenhle malý uzlíček bude stát víc než kdejaká designérská kabelka. Nebo si prostě pořiďte nějakého oříška z útulku, který vás bude milovat úplně stejně, ale nepodporujte žádné „pofiderné“ chovatele, kteří kvalitu svých psů a hlavně podmínek pro jejich život kompenzují nízkou cenou. Ale hlavně si pořádně promyslete, jestli na svého psa budete mít čas. Nekupujte si ho jen proto, že je to roztomilé a trendy. Já jsem věděla, že si Míňu budu moct brát s sebou do práce, teď dokonce pracuji z domova, takže je to o dost snažší. Pokud ale sedíte v kanceláři od nevidím do nevidím, nedělejte to. Pejsek bude mít jen vás.
Ten správný čas
Já mám to štěstí, že má teta je opravdu kynologický odborník, který odchoval už desítky světových šampionů a má spoustu pejskařských přátel po celém světě s různými plemeny, takže byla můj konzultant. Doporučila mi chovnou stanici až v Chorvatsku, zrovna jim zbyla jedna malá holčička, kterou si měl vzít nějaký pán z Mexika, ale nakonec nemohl. Viděli jsme její fotku a za dva dny jsem pro ní, tehdy ještě s mou bývalou šéfovou, jela. Nebyli jsme připravení, psa jsme chtěli, plánovali to, ale ne tak brzy. Když jste ale připraveni perfektně, může se vám stát, že prostě nebude žádný volný pes, ideální doba asi neexistuje. Večer před jsme rychle jeli nakoupit misky, granule, pelíšky, hračky a byli neskutečně nervózní. Já toho v té době měla strašně moc a věděla jsem, že začátky jsou hodně náročné. Po prvním setkání to ale ze mě všechno spadlo, to byl takový příval lásky, že to ani slovy popsat nejde. Míňa zvládla osmihodinovou cestu autem jako nic a doma na ní čekalo její království.
Těžké začátky
Nebudu vám nic nalhávat, bylo to těžké. Míňa byla neskutečně paličatá a zarputilá a ze začátku nechtěla chodit. Což jí teda doteď zůstalo – kdy změníme trasu, nebo se jí ještě nechce domů a ví, že já spěchám, zasekne se a já neudělám nic. Naše první cesta do práce tramvají byla šílená. Teda spíš cesta k tramvaji, to bylo přemlouvání, nošení, odměňování za každý další krok, strach z hlasitých aut, z velkých betonových ploch. Má běžná cesta trvala 45 minut, s Míňou dvakrát tolik. Byla jsem s ní v podstatě neustále, takže hygienické návyky si osvojila velmi rychle, i když samozřejmě občas nějakou tu loužičku udělala. Cestovat městskou hromadnou dopravou se naučila taky rychle, asi pochopila, že je lepší sedět a vézt se, než jít celou tu cestu pěšky. Základní povely ale neumí dodnes, tady bych ovšem viděla chybu spíš na naší straně. Ona samozřejmě moc dobře ví, co je ke mě, sedni a čekej, ale když na to náladu nemá, můžu se třeba postavit na hlavu. Útěchou mi je naše podolská buldočí parta, která to má úplně stejně. Jsou to prostě svérázné plemena.
Zdraví
V prvé řadě si ještě před tím, než váš chlupáč dorazí domů, najděte dobrou veterinu. My sice jezdíme až do Holešovic, ale na klinice je i dermatologie, což se, obzvlášť u plemen, které mají samou vrásku a krátký čumák, dost hodí. Ze začátku jsme tam byli často. Míňu někde píchlo a já hned běžela. Ačkoli máme pojištění, vztahuje se samozřejmě na zákroky nad 1000 Kč a to se nám (naštěstí!!!) nikdy nepodařilo. Když ale ty naše cesty s bolavou tlapkou, s kožní vyrážkou, červenýma očičkama a podobnými záležitostmi spočítám, byla by za to asi hezká dovolená. Takže s tím při pořizování pejska musíte taky počítat. Bude vás to stát spoustu peněz. Do toho samozřejmě ještě ty nejkvalitnější (a nejdražší) granule, protože jiné princezně nechutnají, pelíšek kvalitnější, než naše matrace, pár rozkousaných bot, luxusních hraček, se kterými si nebude hrát, fešácký obojek, funkční obleček, ve kterém neudělá ani krok a raději zmrzne a dalších nezbytností a bankovní konto zapláče. Ale kdo má pejska, tak to zná, raději budu jíst suché rohlíky, než svému čtyřnohému miláčkovi něco upřít.
Výbava
Než se vydáte na nákup 128 hraček, dočasného pelíšku a obojku, pořádně si to promyslete. Obzvlášť u toho pelíšku. My jsme Míně do začátku koupili nějaký obyčejný, který byl ze všech těch barevných šíleností jediný použitelný. Ano, bylo to narychlo, ne, Míňa v něm ležet nechtěla. Byl velký, takže se v něm asi necítila pohodlně, nebyl pořádně vycpaný a nedržel tvar. Takže od prvního dne s námi byla nasáčkovaná v posteli (a já už bych neměnila, protože je to prostě neskutečný termofor). Až nedávno jsme si řekli, že by nebylo špatné, kdyby měla své místečko, kam si nanosí všechny ty pet lahve, které s radostí recykluje a ve kterém bude odpočívat. Nakonec jsme vybrali pelíšek od značky Mia Cara (seženete na Kulině, kde teď mají na značku obrovské slevy), který je opravdu pohodlnější a kvalitnější než naše vlastní postel! Je na úplně stejném místě a světe div se, Míňa si do něj chodí lehat a pozorovat dění v kuchyni. Buldočci totiž mají rádi, když si na něco můžou položit ty své těžké hlavy plné starostí a stočit se do klubíčka. Navíc ten hlavní claim značky – pro psy s charakterem, říká mnohé. Mignona má prostě charakter a vkus (asi po adoptivních rodičích). Rozhodně tedy doporučuji nákup pelíšku promyslet a pořádně proměřit. My teď ještě přemýšlíme o polštáři na balkon od značky SACKit, Míňa je prostě Chorvatka a ráda se na něm celou sezonu sluní. Na tuhle značku je teď taky sleva 45 % na Kulině (já vám říkám, že budu jíst raději suché rohlíky, jen aby se můj pes měl dobře!!!).
Podobné to bylo i s obojkem. Pořídili jsme do začátku nějaký látkový „na výrost“, to víte, že za pár týdnů byl úplně zničený, takže jsme kupovali další. A další. Samozřejmě, pejsek roste, takže kupovat mu nějakou designovku hned od mala, když ji za pár týdnů budete muset měnit, je zbytečné. Když už se ale růst ustálí, vyberte něco koženého, co vám vydrží léta. My jsme teď taky pořídili světle růžový pro princezny Mia Cara, který Míně ladí s pletí. Ne, samozřejmě, že si dělám legraci, ale když už se mnou chodí po všech pracovních schůzkách a nejraději to má v Myšákovi, musí být vyfešákovaná, ne?
Hračky taky vybírejte s rozmyslem a doporučuji se vyhnout všemu, co píská. To víte, že si to vaše štěně zamiluje, ale vy z toho zešílíte! Nekupujte mu milion stejných hraček v jiných odstínech, stejně bude mít nejraději klubíčko vašich ponožek, nebo starou pet lahev. Míňa má jeden svůj oblíbený balon, za který by položila i život, plyšovou kost, kterou si tahá do pelíšku a usíná na ní a zmiňované pet lahve, které dokáže dokonale zrecyklovat. Těch zbylých patnáct hraček má v košíčku a vůbec ji nezajímají. Nejdůležitější totiž je, že má vás!
Náš život se s Míňou obrátil totálně vzhůru nohama. Najednou se všechno točilo kolem ní a jejího venčení, kolem toho, aby nebyla dlouho sama doma, program jsme museli plánovat dlouho dopředu a dost z našeho životního stylu slevit. Nebudu vám lhát, kolikrát jsem si řekla, jak by to bez ní vlastně bylo jednodušší. Což samozřejmě bylo, ale byla by tady jedna velká díra a chybělo by nám neskutečně moc lásky, kterou si vzájemně dáváme. Vlastně jsem nikdy nebyla šťastnější a jestli mohu mluvit i za mého muže, má to úplně stejně. Díky Míně jsem se zklidnila, přehodnotila své priority a zjistila, co je opravdu důležité. A i když je těžké sladit naše kalendáře a zajistit pravidelné dlouhé procházky každý den, je to ta nejlepší věc, která se nám mohla stát.
A na závěr jedno speciální díky od Mignony Kláře z Kuliny, která nás přivedla na značku Mia Cara. Konečně je Mignonino království kompletní!
Ahoj Alex,
poprvé komentuji nějaký článek (fakt, nekecám:)), ale musím to napsat – skvěle a výstižně napsáno! Máme od Vánoc také buldočí fawn holčičku a Liběnka nám též kompletně změnila život..taky chodíme pozdě (když se madam nechce, že), taky máme drahé hračky a nejoblíbenější je přitom pet lahev a taky jsem si parkát říkala, když jsem si ladila kalendář s přítelem kvůli venčení, že to předtím bylo jednodušší..ale neměnila bych to za nic 🙂 díky za článek, mluví mi z duše 😉
Ahoj, můžu se prosím zeptat jakou má Míňa velikost obojku Mia Cara? 🙂 Máme zatim 4 měsíce, ale na Kulině mají poslední kusy, tak to nechcem propásnout, jsou moc krásný!