3 EASY WAYS TO ELIMINATE STRESS

Nestíhám, je toho na mě moc, nevím, co dřív – poznáváte se v tom? Kdo dneska není ve stresu , jako by nebyl. I já jsem ještě donedávna byla ten případ, který toho měl až nad hlavu (a doteď samozřejmě ještě občas má), měl několik prací, málo volného času, spoustu proseděných nocí u počítače a ve výsledku pramálo radosti. Po tom, co jsem odešla z práce a dala se na dráhu freelencera toho začalo být najednou ještě víc. Neuměla jsem si z počátku zorganizovat čas, nebyla schopná odpočívat, protože co kdyby mi náhodou něco uteklo, nedokázala jsem vypnout a být v klidu, aniž by mi v hlavě neustále šrotovalo, co všechno ještě musím stihnout. Nevím, kdy přišel ten zlom a já si řekla, že takhle to dál nejde. Možná to bylo tehdy, kdy za mnou přijeli rodiče a já na ně ani o víkendu neměla čas, protože jsem musela fotit. Možná to bylo ve chvíli, kdy můj milý naplánoval super výlet a já to na poslední chvíli odřekla, protože jsem musela dodělat jednu zakázku. Byla jsem z toho smutná, ale hlavně naštvaná sama na sebe (a celý svět).

A tak se rozhodla, že chci žít jinak. Nestresovat se, mít volné večery, víkendy, možná vydělávat o něco méně, ale být šťastnější. A víte co? Nebylo na tom vlastně vůbec nic složitého. Stačilo změnit pár, úplně jednoduchých, věcí. Netvrdím, že se máme na všechno vykašlat a začít si užívat života. To ani náhodou! Tvrdím ale, že si musíme najít balanc. Já se to sama teprve krůček po krůčku učím a je mi prostě lépe. A tak jsem si říkala, že když vám pár svých tipů na klidnější já prozradím, budeme všichni dokonale „vyzenovaní“ a bude se nám dost možná žít zase o dost lépe!

1. KLIDNÁ RÁNA

---

Ráno zkrátka dělá den, ať si říká kdo chce co chce. Nepatřím mezi ty, kteří v šest vyletí z postele a s úsměvem na rtech vítají nový den. Rozhodně jsem spíš ten opačný typ. Naučila jsem se ale na svá rána těšit. Už večer před spaním přemýšlím nad tím, jakou snídani si připravím, jak budu sedět s knížkou nebo časopisem u voňavé kávy a nasávat inspiraci, než se vrhnu do práce. Sama sobě jsem si totiž slíbila, že se nebudu odbývat, vstanu o půl hodiny dřív (je to stále těžké, přiznávám) a v klidu si vychutnám snídani, zatímco můj telefon bude ještě ležet vedle v pokoji v nočním režimu a nebude mě rušit a stresovat do té chvíle, než mi začne pracovní den. Má běžná rána totiž vypadala následovně – hned po probuzení jsem projela sociální sítě, posteskla si, jak jsou všechny mé oblíbené blogerky na dovolené a já musím pracovat, začaly mi chodit maily, které mi na klidu nepřidaly a to už se mi z té postele nechtělo vůbec. Takže jsem samozřejmě dobíhala tramvaj a snídala někde za pochodu pozdě dopoledne.

 

Místo toho si teď po mých koupelových procedurách dopřávám velkou snídani, dám si ten první ranní šálek kávy (který je vždycky prostě nejlepší), nejčastěji teď popíjím kávu L’Or a její kapsle, se kterými je ráno mnohem jednodušší. Nejraději mám Lungo Profondo, ale když vím, že mě čeká hodně náročný den, dopřávám si nejsilnější variantu Ristretto, která má pořádnou sílu (a já jsem pak probuzená během vteřiny). A na telefon sahám až ve chvíli, kdy mi začíná pracovní den. Konečně už totiž vím, že když na maily odpovím jako všichni běžně pracující lidé v pracovní době, nic se nestane. Nikdo na mě nebude naštvaný, nic se nezhroutí (dokonce ani já) a co nestihnu, to prostě udělám další den. Naučit se to mi trvalo příšerně dlouho, jsem puntičkář a poměrně svědomitý člověk, takže když jsem si naplánovala, že to ještě ten den udělám, tak jsem to taky samozřejmě udělala. Co na tom, že jsem seděla u počítače do půl druhé do rána. Mému zdraví se ale takový životní styl ani trochu nelíbil a dal mi to pořádně najevo. A tak jsem zpomalila, uklidnila se a naučila se začínat svůj den tím nejhezčím možným způsobem. I to vstávání jde pak o mnoho snáz, když víte, že vás čeká něco příjemného.

2. ME TIME

---

Tohle je tak neskutečně důležitý bod. Schválně, kdo z vás si občas udělá čas jen sám pro sebe, neohlíží se na nikoho a užije si den jen podle svého? Ať už je to na kosmetice, v nákupním centru, v lese, prostě jen sám se sebou, svými touhami a svým vlastním časem. Já jsem sebe taky dost dlouho dávala až na druhou kolej. Místo toho, abych si po náročném dni natáhla nohy, dala masku a začetla se do knížky, tak jsem vařila, uklízela, psala články a měla pocit, že na odpočinek nemám zatím ještě nárok. Mám, všichni máme.

Naordinujte si alespoň jednou za měsíc den, který bude čistě ve vaší režii a který nebude nikdo narušovat. Zajděte si na masáž, na kosmetiku, něco hezkého si kupte, dejte si v půlce dne nohy nahoru, listujte si magazíny, nebo se zavrtejte do peřin a čtěte si knížku, vyjeďte do přírody, zkrátka dělejte cokoli, u čeho si odpočinete, hodíte všechen stres za hlavu a načerpáte novou energii. Nešetřete na sobě, neodbývejte se, říkejte ne, když nechcete, nebo na to nemáte čas a věnujte se sami sobě. Věřte mi, jeden takový den v měsíci dokáže zázraky. Hlava vypne, tělo si odpočine, stres si dá do dalšího dne pohov a vy budete mít pocit, jako byste se vrátili z dovolené. Stačí pár hodin a z vystresované hromádky neštěstí může být odpočatá a šťastná osoba.

3. KONEC PŘEHNANÉMU PLÁNOVÁNÍ A PŘETĚŽOVÁNÍ

---

Ze všech tří bodů pro mě ten úplně nejtěžší. Obzvlášť, pokud pracujete na své vlastní triko. Je strašně těžké říct si, že tu další zakázku už nevezmu, protože nebudu mít žádný volný čas, za to víc prostředků na materiální radosti. Na ty opravdové radosti, nejdůležitější, které nic nestojí, už pak nezbývá moc prostoru. Po novém roce jsem vyškrtla všechno, co se dalo, abych se naplno mohla věnovat naší nové agentuře a hlavně se pak po večerech a o víkendech neomlouvala svým blízkým, že nikam nemůžu, protože musím pracovat. Byla to neskutečná úleva. Sice si na tu svou vysněnou kabelku ještě chvíli počkám, ale za ty chvíle s nejbližšími, za má dokonalá pomalá rána a hlavně za tu absenci stresu, stojí každá kabelka. Zároveň jsem přestala plánovat svůj volný čas, protože když máte napsanou v úterý večeři s kamarádkami, ve středu kafe s další, ve čtvrtek pak kino s přítelem, najednou můžete mít pocit, že tyhle, normálně zábavné činnosti, jsou součástí práce. Takže jsem plánování omezila a snažím se dělat mnohem víc spontánních věcí, takových, které mi v danou chvíli dávají šanci dělat to, co opravdu cítím.

 

Možná se vám mé tři kroky mohou zdát jako banální a všude omílané, věřte mi, že mi trvalo dost dlouho, než jsem si na ně přišla. A čím víc se omílat budou, tím víc spokojených a nevystresovaných lidí bude mezi námi chodit. Mějte se krásně, užívejte si volné večery a víkendy (v jarním počasí to jde o dost snáz), nestresujte se hned po ránu a dělejte nejen to, co musíte, ale hlavně to, co vás opravdu baví. Je to skvělá terapie!

 

*Sponzored content