I GOT IT FROM MY MAMA

Krásný den přeji! Kéž by všechny pracovní týdny měly hned zkraje jeden den volna, no neříkejte, že by se nám všechno nedělalo lépe? Já toho mám v poslední době až až a na blog mi nezbývá moc času a sil. Po včerejšku, kdy jsem v půlce dne padla do postele a tvrdě spala skoro až do večera, jsem načerpala síly a dneska se probudila sama od sebe v šest ráno (to se mi nestalo ani nepamatuji), protáhla se s jógou (kterou poslední měsíc totálně flákám), udělala si skvělou snídani a pustila se do psaní článku. Ne ledajakého! V neděli totiž naše maminky slaví svátek a já si myslím, že bychom jim všichni v našich životech měli věnovat mnohem víc prostoru. Mě je totiž víc než jasné, že za tím, jakým směrem jsem se v životě vydala, stojí právě ona. Ačkoli náš vztah nebyl vždycky procházka růžovou zahradou (období na gymplu bylo pro nás kritické, že?), není dne, kdy bych s ní hodinu netelefonovala, neradila se, nebo neplánovala, kdy se zase uvidíme. A tak jí, té jedinečné ženě, vzdávám dnešním článek hold a povím vám pět věcí, které jsem se od ní naučila! A za které jsem sakra vděčná!

1. Neposlouchej vždycky hlavu

---

Od malička mě maminka vedla uměleckým směrem. Sama je totiž umělec každým coulem, výtvarnice, floristka, jednoduše jí jde všechno, na co si jen vzpomenete. A tak jsem asi od čtyř let chodila do výtvarné školy, po večerech s ní tvořila, měla sbírku pastelek jako půlka školy dohromady a šla v jejich stopách. Pak sice vyhrál rozum a racionalita a já vystudovala práva. Hned po státnicích šlo ale všechno studium bokem a já se zase vydala zpátky, kreativním směrem. Ani na vteřinu jsem neměla pochybnosti o tom, že nedělám dobře. Mohla bych o tom napsat elaborát, ale ve zkratce řečeno, věděla jsem, že ten mozek chvíli poslouchat nemám a má maminka (i tatínek samozřejmě, ale ten v neděli svátek nemá) to zřejmě tušila ještě dlouho před tím, než jsem se na nějakou právnickou fakultu hlásila. Díky za vaší podporu!

 

2. Vlastní pytlíček

---

Hned na úvod – nejsem rozhodně žádná silně emancipovaná žena, která chce dělat kariéru a vydělávat velké peníze. Na druhou stranu ze mě asi nikdy nebude „žienka domáca“, která bude mít manželovu kreditku a bude na něj odkázána. Maminka mi totiž vždycky říkala, že musím mít někde ve skříni svůj „pytlíček“, do kterého si budu šetřit a o kterém můj muž rozhodně vědět nemá. Protože z toho pytlíčku pak budu vytahovat na ty své boty, kabelky, šperky, zkrátka věci, pro které (obzvlášť, pokud se jedná o pátý pár stejných bílých tenisek) nemají naše polovičky pochopení. Samozřejmě, tohle je velmi zjednodušený pohled, ve skutečnosti mě ale maminka naučila vážit si sama sebe, nebýt na nikom závislá a hlavně nečekat, že mi ta kabelka (nebo jiné štěstí) spadne do klína, když pro ni nebudu nic dělat.

3. Nic nečekej, budeš překvapen

---

Nejsem žádný sluníčkář, ostatně asi ani nemám být po kom. Moje maminka totiž vždycky říkala, že nemám od druhých nic čekat, nebudu pak zklamaná, v tom dobrém případě jen mile překvapená. A tak vážně od nikoho nic nečekám! Neočekávám od lidí, že když se pro ně můžu roztrhnout já, udělají to taky, nedělám to přeci proto, aby mi to někdo vracel, ale protože to tak chci a cítím. A víte co? Spoléhám prostě jen sama na sebe a já jsem taky jediná, na koho můžu být naštvaná.

4. Vždycky za (holčičku) dámu

---

V tomhle bodě hraje jistě velkou roli i můj tatínek, který byl odjakživa gentleman každým coulem. A má maminka si to patřičně užívala. Možná proto jsem si našla muže, který mi pomáhá do kabátu, otevírá lahev s vodou a čeká, než si u stolu sednu. Dost možná je to tím, že jsem doma viděla, jak to má být, jak se k sobě mají dva lidé chovat, jak se navzájem respektovat, podporovat, ale nebrat si ty role, které nám příroda přidělila. To víte, že ráda pracuju na svém snu (a plním si ten pytlíček) a snažím se být rovnocenným partnerem, ale vždycky budu za tu holčičku, která dělá smutné oči, když jí nejde přiklepnout hřebík na obrázek (i když to umí) a nechá svou drahou polovičku, aby jí pomohl. Za tu něžnou (i když mnohdy ve skutečnosti snad docela silnou) ženu, která si ráda nechá přinést jen tak o neděli květiny, napeče bábovku, dá si červenou rtěnku a nechá se svým „osobním šoférem“ dovézt na výlet.

5. Cit pro detail

---

Moje maminka je puntičkář a totální perfekcionista, obzvlášť, co se jejího tvoření týče. Díky ní mi sice všechno trvá dvakrát déle, než ostatním, nikdy jsem ale neodevzdala nic (ať už ve škole či práci), za čím bych si stoprocentně nestála. Na ty relativní maličkosti si potrpím i v jiných oblastech, oblékáním počínaje. Kdo mě zná, tak ví, že mám ráda jednoduché střihy a základní tlumené barvy. O to víc mě těší, když si můžu pohrát s detaily. Jemnými šperky, zábavnou kabelkou, nebo třeba mašlí do vlasů, která mi v pondělí přišla jako ozdoba na balíčku. Tyhle nepatrné maličkosti pak totiž vytváří celek, stejně jako všechny ty rady, které jsem od své milované maminky za ta léta dostala.

Mámy jsou prostě ty nejdůležitější ženy našich životů! Oslavte je, zavolejte jim, přineste jim dárek a dejte jim velkou pusu za to všechno, co pro nás dělají! A pokud snad nevíte, čím svou maminku potěšit, zkuste Tous, ty něžné šperky si určitě zamilují, dokonce tam mají i speciální kolekci pro maminky. A tu malou šperkovnici, kterou teď k nákupu ke Dni Matek dostanete, určitě taky.

Co jste se naučili od svých maminek vy? Těším se na vaše příběhy! Mějte se krásně!

*Sponzored content