Já jsem prostě podzimní holka! Ani nevíte, jak jsem se těšila, až se vrátím z Barcelony do těch 15 stupňů, obléknu svůj kašmírová svetr, zachumlám se do trenčkotu, v kapse si budu žmoulat kaštany a studený vítr mi zabarví tváře do růžova. Místo větru mi je sice barvila horečka, ale i tak mě ten prosluněný podzim za okny nabíjel energií a já se po dlouhé době opravdu poctivě kurýrovala, abych mohla co nejdřív ven. Vím, že spoustu z vás si stýská po teplém létu a dlouhých dnech. Právě pro vás mám dnešní článek o tom, co mě na podzim vážně těší a může těšit i vás. A já doufám, že něco podobného, jen s letní tématikou, si příští rok přečtu taky (léto totiž pro změnu nedávám zase já). Uvařte si kakao, zalezte si pod deku a pojďte si se mnou užít to nadšení ze začínajícího podzimu. 1. Sezóna vrstvení Holky, které se rády oblékají, mi jistě dají za pravdu, že podzimní období je pro módu to nejlepší. Konečně si totiž můžeme vyhrát, vrstvit košile, svetry, kabáty, šály, střídat kotníkové boty, nosit barety a klobouky a hlavně se u toho nepotit! Můžeme popustit uzdu naší fantazii a vytvářet všemožné kombinace, které se prostě ve třiceti…

View Post
Share:

Krásný večer vám přeji! Jak se máte? Už je to více než dva týdny, co jsem se tady ukázala naposledy a to jsem s vámi (a blogem) měla tolik plánů. Jenže někdy je prostě víc než důležité vykašlat se na celý svět okolo a starat se jen a jen o sebe. Jednoduše být SOBECKÁ. Já sama jsem dost dlouho žila v domnění, že když budou kolem mě všichni šťastní a spokojení, budu i já. A mohla se rozkrájet! Možná tohle uvědomění přichází s věkem, možná s nabýváním zkušeností, možná prostě jen s velkým množství práce, které mám. Teď už ale moc dobře vím, že jsou chvíle, kdy být sobec je víc než správné, prospěšné vůči mému okolí a hlavně zdravé. Proč byste taky občas měli dát sami sebe na první místo?   1. BUDETE MÍT VÍC ČASU NA VĚCI, KTERÉ VÁS OPRAVDU NAPLŇUJÍ Spoustu z nás by se pro ostatní rozdalo, obzvlášť my ženy s tím máme velký „problém“. Pomáhat druhým je samozřejmě správné, ale jen do té míry, dokud nás to činí spokojenými a není to na úkor nás samotných. Já jsem byla dokonalým příkladem – odpověď NE pro mě byla cizí, snažila jsem se všem vyjít vstříc, zůstávala dlouho v kanceláři, dodělávala práci za někoho jiného,…

View Post
Share:

Nestíhám, je toho na mě moc, nevím, co dřív – poznáváte se v tom? Kdo dneska není ve stresu , jako by nebyl. I já jsem ještě donedávna byla ten případ, který toho měl až nad hlavu (a doteď samozřejmě ještě občas má), měl několik prací, málo volného času, spoustu proseděných nocí u počítače a ve výsledku pramálo radosti. Po tom, co jsem odešla z práce a dala se na dráhu freelencera toho začalo být najednou ještě víc. Neuměla jsem si z počátku zorganizovat čas, nebyla schopná odpočívat, protože co kdyby mi náhodou něco uteklo, nedokázala jsem vypnout a být v klidu, aniž by mi v hlavě neustále šrotovalo, co všechno ještě musím stihnout. Nevím, kdy přišel ten zlom a já si řekla, že takhle to dál nejde. Možná to bylo tehdy, kdy za mnou přijeli rodiče a já na ně ani o víkendu neměla čas, protože jsem musela fotit. Možná to bylo ve chvíli, kdy můj milý naplánoval super výlet a já to na poslední chvíli odřekla, protože jsem musela dodělat jednu zakázku. Byla jsem z toho smutná, ale hlavně naštvaná sama na sebe (a celý svět). A tak se rozhodla, že chci žít jinak. Nestresovat se, mít volné večery, víkendy, možná vydělávat o něco…

View Post
Share:

Pěkný večer přeji! Únor je za námi a i když byl o kousek kratší než jiné měsíce, já mám pocit že jsem stihla věcí jako za půl roku. Tak kupříkladu založit PR agenturu, vytvořit jí webové stránky (věřte mi, že tahle položka nám zabrala snad nejvíc času), nafotiti asi 200 fotek pro různé sociální sítě, být součástí několika krásných kampaní, užít si víkendy s rodinou a přáteli, shlédnout dva různé seriály a občas si i prostě jen tak oddechnout. Být zaneprázdněný a nemít na nic čas totiž ještě neznamená mít hodně práce. Všechno je to jen o tom, jak dokážu být produktivní. Jak si umím věci naplánovat a pak ten svůj plán samozřejmě plnit. Dneska vás zvu do své „Home Office“, kde se všechny ty nápady rodí a prozradím vám pár tipů, jak tu svou produktivitu vyburcovat k lepším výsledkům. Protože znáte to, čím rychleji všechno budeme mít hotové, tím víc času na milované osoby a aktivity nám zbyde. A o to víc si ty naše životy užijeme! rámky, hrnek, lampa, miska, skleněná váza – KIKA nábytek 1. Najděte si své kreativní místo Už je to nějaký ten pátek, co se mou kanceláří stal náš obývák. Rozhodnutí být pánem svého času pořád…

View Post
Share:

Krásnou neděli přeji! Ve čtvrtek jsem oslavila další rok na téhle zemi, už dvacátý osmý. Není to sice žádný milník, ani se z toho, zatím, nehroutím, ale vlastně mi to přijde jako dost pěkné číslo na to, abych si tady trochu zabilancovala. A vám mladším ročníkům dokázala, že je naprosto v pořádku nemít žádné ponětí o tom, kam se váš život bude jednou ubírat. Kéž by mé náctileté já vědělo, že se nemusí hroutit z nezvládnutých zkoušek, nepovedených vztahů, nebo strachu z kroku do neznáma. A tak jsem si k příležitosti mých dvacátých osmých narozenin a kurýrování v posteli sepsala 28 věcí, které jsem se za tu svou, relativně krátkou, existenci naučila a pochopila.

View Post
Share:

Krásný nedělní večer přeji, jste připraveni na trochu toho holčičího tlachání doprovázeného fotkami mého procházkového  outfitu? V posledních postu jsem vám psala o části mých novoročních předsevzetí, které mají za cíl jen jedno jediné – cítit se skvěle. Věnovat se sama sobě, dělat věci, po kterých toužím JÁ a pracovat na svém vlastním snu. Loňský rok byl plný změn, obzvlášť po pracovní stránce. V tom letošním chci v těch pracovních změnách úspěšně pokračovat, zároveň ale cítím, že přišel čas, abych se za tu několikaletou dřinu začala odměňovat. Na nějaké tvrzení, že jsem v tom úspěšná, je sice vážně trochu brzy, ale stačily dva týdny a já jsem tak spokojená, jako už dlouho ne! A tak jsem si sepsala 10 věcí, díky kterým mám ze sebe vážně skvělý pocit. A o které se s vámi velmi ráda podělím, protože radosti není nikdy dost, nemám pravdu?

View Post
Share:

Já a novoroční předsevzetí jsme nikdy nebyli nejlepší přátelé. Většinou to mé snažení po pár vzorných týdnech vzalo za své a já byla akorát sama ze sebe zklamaná, že jsem to zase nezvládla. Dlouho jsem si proto žádná předsevzetí nedávala a říkala si, že změnu můžu udělat kdykoli. Jenže každý občas potřebuje nějakou „berličku“, o kterou se může opřít, impuls, který ho ke změnám dokope. A tím nový rok jistě je. Loni jsem si po letech těch předsevzetí několik dala a byla úspěšná tak z poloviny. Poučila jsem se a vím, že tolik změn najednou jednoduše nejde. Věnovat se sobě, práci, lidem okolo a koníčkům na 100% je prostě na jednu obyčejnou holku příliš. Takže letos se držím mnohem víc při zemi a mým největším cílem je hlavně balanc. K tomu jsem si ale připsala spoustu malých holčičích předsevzetí, které je vlastně radost krůček po krůčku plnit. Tak schválně, kdo jde do toho se mnou?

View Post
Share:

Pěkné pondělní ráno! Dnešní článek je věnován všem, kteří si občas rádi vyhodí z kopýtka a zároveň taková malá vzpomínka na má studentská léta, kdy jsem zvládla víc, než jen jednu sklenku vína. Co vám budu povídat, večírkové období už mám dávno za sebou a stavy, kdy jsem si hned po probuzení běžela pro pizzu a coca colu, abych mohla normálně fungovat, taky. Někdy se ale občas takový malý holčičí dýchánek zadaří, a i když už znám svou míru, hlava po ránu prostě občas bolí. Kromě toho ale bolí i ten pohled do zrcadla. Napnutá a podrážděná pleť, kruhy pod očima, šupinky. Nic z toho rozhodně nepotřebujeme, pokud máme hrdě čelit novému dni. A tak tady mám 5 jednoduchých tipů, jak s tím „kocovinovým“ vzhledem rychle zatočit.

View Post
Share:

Krásný nový rok mí milí čtenáři! Doufám, že jste si užili ten nejkrásnější čas se svými nejbližšími, pořádně si odpočinuli, oslavili příchod roku 2018 podle svého (třeba jako já v pyžamu) a vstoupili do něj tou správnou nohou a s čistou hlavou připravenou na smršť nových nápadů a zážitků. Já jsem teda cítím připravená snad jako nikdy! Možná jste to zaregistrovali, ale dala jsem si skoro desetidenní online detox. Ne, nebylo to tak, že bych 24. prosince odložila telefon a vzala ho do ruky až dneska. Ale zkrátka jsem s ním dělala to, co asi dělají úplně normální lidi, jejichž prací nejsou blogy a sociální sítě. A víte co? Za těch pár dní jsem si naprosto utříbila myšlenky, uvědomila jsem si, co je opravdu důležité a taky nabila svůj telefon až po pěti dnech (běžně mám v půlce dne vybito). Dnešní článek proto nebude o dárcích, které jsem dostala, ani o tom, jaký byl loňský rok (víc než skvělý mimochodem), ale o tom, proč je občas fajn úplně se vykašlat na celý online svět, přestat srovnávat svůj život, vzhled nebo styl s jinými a užívat si ten opravdový život, ty opravdové přátele a opravdové nenaaranžované okamžiky.

View Post
Share: