Pěkný večer přeji! Únor je za námi a i když byl o kousek kratší než jiné měsíce, já mám pocit že jsem stihla věcí jako za půl roku. Tak kupříkladu založit PR agenturu, vytvořit jí webové stránky (věřte mi, že tahle položka nám zabrala snad nejvíc času), nafotiti asi 200 fotek pro různé sociální sítě, být součástí několika krásných kampaní, užít si víkendy s rodinou a přáteli, shlédnout dva různé seriály a občas si i prostě jen tak oddechnout. Být zaneprázdněný a nemít na nic čas totiž ještě neznamená mít hodně práce. Všechno je to jen o tom, jak dokážu být produktivní. Jak si umím věci naplánovat a pak ten svůj plán samozřejmě plnit. Dneska vás zvu do své „Home Office“, kde se všechny ty nápady rodí a prozradím vám pár tipů, jak tu svou produktivitu vyburcovat k lepším výsledkům. Protože znáte to, čím rychleji všechno budeme mít hotové, tím víc času na milované osoby a aktivity nám zbyde. A o to víc si ty naše životy užijeme! rámky, hrnek, lampa, miska, skleněná váza – KIKA nábytek 1. Najděte si své kreativní místo Už je to nějaký ten pátek, co se mou kanceláří stal náš obývák. Rozhodnutí být pánem svého času pořád…

View Post
Share:

Krásnou neděli přeji! Ve čtvrtek jsem oslavila další rok na téhle zemi, už dvacátý osmý. Není to sice žádný milník, ani se z toho, zatím, nehroutím, ale vlastně mi to přijde jako dost pěkné číslo na to, abych si tady trochu zabilancovala. A vám mladším ročníkům dokázala, že je naprosto v pořádku nemít žádné ponětí o tom, kam se váš život bude jednou ubírat. Kéž by mé náctileté já vědělo, že se nemusí hroutit z nezvládnutých zkoušek, nepovedených vztahů, nebo strachu z kroku do neznáma. A tak jsem si k příležitosti mých dvacátých osmých narozenin a kurýrování v posteli sepsala 28 věcí, které jsem se za tu svou, relativně krátkou, existenci naučila a pochopila.

View Post
Share:

Krásný nedělní večer přeji, jste připraveni na trochu toho holčičího tlachání doprovázeného fotkami mého procházkového  outfitu? V posledních postu jsem vám psala o části mých novoročních předsevzetí, které mají za cíl jen jedno jediné – cítit se skvěle. Věnovat se sama sobě, dělat věci, po kterých toužím JÁ a pracovat na svém vlastním snu. Loňský rok byl plný změn, obzvlášť po pracovní stránce. V tom letošním chci v těch pracovních změnách úspěšně pokračovat, zároveň ale cítím, že přišel čas, abych se za tu několikaletou dřinu začala odměňovat. Na nějaké tvrzení, že jsem v tom úspěšná, je sice vážně trochu brzy, ale stačily dva týdny a já jsem tak spokojená, jako už dlouho ne! A tak jsem si sepsala 10 věcí, díky kterým mám ze sebe vážně skvělý pocit. A o které se s vámi velmi ráda podělím, protože radosti není nikdy dost, nemám pravdu?

View Post
Share:

Já a novoroční předsevzetí jsme nikdy nebyli nejlepší přátelé. Většinou to mé snažení po pár vzorných týdnech vzalo za své a já byla akorát sama ze sebe zklamaná, že jsem to zase nezvládla. Dlouho jsem si proto žádná předsevzetí nedávala a říkala si, že změnu můžu udělat kdykoli. Jenže každý občas potřebuje nějakou „berličku“, o kterou se může opřít, impuls, který ho ke změnám dokope. A tím nový rok jistě je. Loni jsem si po letech těch předsevzetí několik dala a byla úspěšná tak z poloviny. Poučila jsem se a vím, že tolik změn najednou jednoduše nejde. Věnovat se sobě, práci, lidem okolo a koníčkům na 100% je prostě na jednu obyčejnou holku příliš. Takže letos se držím mnohem víc při zemi a mým největším cílem je hlavně balanc. K tomu jsem si ale připsala spoustu malých holčičích předsevzetí, které je vlastně radost krůček po krůčku plnit. Tak schválně, kdo jde do toho se mnou?

View Post
Share:

Pěkné pondělní ráno! Dnešní článek je věnován všem, kteří si občas rádi vyhodí z kopýtka a zároveň taková malá vzpomínka na má studentská léta, kdy jsem zvládla víc, než jen jednu sklenku vína. Co vám budu povídat, večírkové období už mám dávno za sebou a stavy, kdy jsem si hned po probuzení běžela pro pizzu a coca colu, abych mohla normálně fungovat, taky. Někdy se ale občas takový malý holčičí dýchánek zadaří, a i když už znám svou míru, hlava po ránu prostě občas bolí. Kromě toho ale bolí i ten pohled do zrcadla. Napnutá a podrážděná pleť, kruhy pod očima, šupinky. Nic z toho rozhodně nepotřebujeme, pokud máme hrdě čelit novému dni. A tak tady mám 5 jednoduchých tipů, jak s tím „kocovinovým“ vzhledem rychle zatočit.

View Post
Share:

Krásný nový rok mí milí čtenáři! Doufám, že jste si užili ten nejkrásnější čas se svými nejbližšími, pořádně si odpočinuli, oslavili příchod roku 2018 podle svého (třeba jako já v pyžamu) a vstoupili do něj tou správnou nohou a s čistou hlavou připravenou na smršť nových nápadů a zážitků. Já jsem teda cítím připravená snad jako nikdy! Možná jste to zaregistrovali, ale dala jsem si skoro desetidenní online detox. Ne, nebylo to tak, že bych 24. prosince odložila telefon a vzala ho do ruky až dneska. Ale zkrátka jsem s ním dělala to, co asi dělají úplně normální lidi, jejichž prací nejsou blogy a sociální sítě. A víte co? Za těch pár dní jsem si naprosto utříbila myšlenky, uvědomila jsem si, co je opravdu důležité a taky nabila svůj telefon až po pěti dnech (běžně mám v půlce dne vybito). Dnešní článek proto nebude o dárcích, které jsem dostala, ani o tom, jaký byl loňský rok (víc než skvělý mimochodem), ale o tom, proč je občas fajn úplně se vykašlat na celý online svět, přestat srovnávat svůj život, vzhled nebo styl s jinými a užívat si ten opravdový život, ty opravdové přátele a opravdové nenaaranžované okamžiky.

View Post
Share:

Krásný nedělní večer přeji! Už dávno jsem přestala počítat, kolik dotazů mi neustále chodí ohledně mých fotek. Instagramovou schránku mám zaplněnou právě dotazy na mé fotky, na to, jaký mám foťák, jak ho mám nastavený, v čem fotky upravuju, zkrátka jak to dělám, že jsou tak světlé. Je pravda, že je to někdy pěkná fuška, protože hledat neustále to ideální světlo, světlé prostory, nebo správné dekorace, dá prostě zabrat. Ale světlem zalité fotky mám ráda a vlastně jsem si na nich postavila svůj typický „styl“, který už spousta z vás pozná a díky kterému si nefotím jen tak pro radost pro své sociální sítě a blog, ale i pro různé značky a klienty. A přestože se rozhodně za žádného odborníka nepovažuju, rozhodla jsem vám sepsat pár tipů, jak se ke světlým fotkám dostat, aniž byste museli absolvovat profesionální kurzy focení a pořizovat si ty nejdražší programy na úpravu fotek. Vlastně k tomu potřebujete jen 5 úplně jednoduchých věcí a foťák, samozřejmě!

View Post
Share:

Ach ta rána, proč musí být tak těžká? Na tohle téma se napsalo už tolik elaborátů, až se divím, proč všichni nejsme ranní ptáčata a nebudíme se přirozeně před šestou. Znám spoustu lidí, kteří si jedou v motivačních knihách a ze dne na den se z nich stali milovníci brzkých rán (bohužel jen na oko, vím, o čem mluvím). Já tomu rozumím, kolikrát už jsem se chtěla taky “přeonačit” ze sovy na to ptáče, kolikrát jsem si říkala, jak jsem k ničemu, když se ráno z té postele prostě nemůžu vykopat a zatímco jiní už mají po ranním běhu, já se zoufale snažím otevřít oči a na nočním stolku najít brýle, abych se cestou do koupelny nepřizabila. Jenže víte co? Těm lidem sice začíná den v šest, ale taky jim končí v deset. Zatímco já jsem v šest ještě tuhá, v deset vařím veřeči pro svého muže, který teprve přichází z tréninku a do dvanácti si vyprávíme, jak jsme se měli. Ano, ačkoli mi matematika nikdy moc nešla, po všech výpočtech z toho vychází jediné – den máme dlouhý stejně, jen si ho někdo užívá v trochu jiných hodinách. Přestala jsem se stresovat tím, že ze mě nikdy ptáče nebude,…

View Post
Share:

V poslední době mám pocit, že celá má generace má pořádný problém se spánkem. Alespoň spoustu mých přátel si neustále stěžuje, že nemohou v noci usnout, ráno se pak snaží vstát asi na sto dvanáctý pokus a po poledni už jsou totálně vyčerpaní. Ještě pár měsíců zpátky jsem to znala taky. Unavená jsem přišla domů, ale spát jsem šla hluboko po dvanácté hodině, protože jsem ještě musela udělat milion věcí, najednou bylo jedenáct večer, k tomu jsem si samozřejmě před spaním musela projet celý facebook a instagram, aby mi náhodou něco neuniklo a pak, když jsem po půlnoci zavřela oči, hlavou mi lítalo tisíce myšlenek. Co si budeme vykládat, vyspávat o víkendech do odpoledne taky není zrovna ideální způsob, jak se se slušným spánkovým deficitem vypořádat. Všem mým hrůzostrašným návykům, které mi nedaly spát, jsem dala rázně sbohem a od té doby spím jako miminko. Ano, neulehám sice v devět večer, ale do dvanácti jsem v posteli a jakmile zavřu oči, jsem totálně „tuhá“. Takže moji milí nespavci, tohle je článek přesně pro vás! Prozradím vám mých 7 osvědčených tipů, jak každý večer usínat spokojeně a ráno fungovat jako na baterky (o dopadech na pleť snad ani nemusím mluvit).

View Post
Share: