Krásný den dnes z kuchyně přeji! Taky máte rádi neděle stejně jako já? Zatímco v sobotu se s mým mužem vydáváme na dlouhé procházky, chodíme na trhy, do kina, nebo na večeři, neděle je pro nás odpočinková. Já si dopoledne pouštím všechny ty Objektivy, Toulavé kamery, politické debaty, u toho vařím a většinou tvořím na blog. A nebo se dám do pečení, které jsem poslední roky hodně zanedbávala, i když mě vždycky tolik bavilo. Ale bylo to tím, že jsem v podstatě žádné neděle a dny volna neměla. Naštěstí jsem z toho nekonečného pracovního kolotoče vystoupila a stala se pánem vlastního času a naordinovala si víkendy jako většina normálně pracujících lidí. Ani nevíte, jak se mi ulevilo (a mému okolí taky). Kosmetika je sice fajn, ale občas není na škodu odreagovat se i u něčeho jiného, rozhodla jsem se pro vás upéct dýňový (chleba) článek. Když si totiž nakoupíte asi sto dvacet dýní, protože vás přepadne podzimní nálada, máte ještě na hodně dlouho z čeho vařit. Předpokládám, že brambory v našem vánočním salátu letos nahradí dýně…

View Post
Share:

Krásnou línou neděli přeji! Doufám, že jste všichni tu větrnou pohromu přežili ve zdraví pěkně z tepla postele s nějakou skvělou knížkou, horkým čajem a hodinou spánku navíc. Já jsem sice měla v plánu Designblok, ale probudila jsem se zase s pěkným kašlem, navíc v takovém počasí musel jít i ten design stranou. Místo toho jsem na sebe navlíkla huňatý svetr, ponožky a dala se do tvoření. Už odmala jsem s maminkou neustále něco vyráběla, kreslila, stříhala a do dneška je to pro mě naprosto nejlepší forma relaxu. Málokdy se mi totiž podaří vypnout hlavu tak, abych opravdu na nic nemyslela a právě kreslení nebo tvoření je snad jediná aktivita, kdy můj mozek nepracuje na 100% a dá si na chvíli oddych. Na Jiřáku jsem navíc předevčírem nakoupila dýně, takže podzimní dekorace se přímo nabízela. Halloweenské večírky už jsou sice za námi, trochu toho podzimu si ale ještě chvíli doma dopřávat můžeme, než dýně vyměníme za Vánoční ozdoby, nemám pravdu? Dlouhé chladné večery jsou totiž na tvoření jako dělané, tak jdeme na to?

View Post
Share:

Ach ta rána, proč musí být tak těžká? Na tohle téma se napsalo už tolik elaborátů, až se divím, proč všichni nejsme ranní ptáčata a nebudíme se přirozeně před šestou. Znám spoustu lidí, kteří si jedou v motivačních knihách a ze dne na den se z nich stali milovníci brzkých rán (bohužel jen na oko, vím, o čem mluvím). Já tomu rozumím, kolikrát už jsem se chtěla taky “přeonačit” ze sovy na to ptáče, kolikrát jsem si říkala, jak jsem k ničemu, když se ráno z té postele prostě nemůžu vykopat a zatímco jiní už mají po ranním běhu, já se zoufale snažím otevřít oči a na nočním stolku najít brýle, abych se cestou do koupelny nepřizabila. Jenže víte co? Těm lidem sice začíná den v šest, ale taky jim končí v deset. Zatímco já jsem v šest ještě tuhá, v deset vařím veřeči pro svého muže, který teprve přichází z tréninku a do dvanácti si vyprávíme, jak jsme se měli. Ano, ačkoli mi matematika nikdy moc nešla, po všech výpočtech z toho vychází jediné – den máme dlouhý stejně, jen si ho někdo užívá v trochu jiných hodinách. Přestala jsem se stresovat tím, že ze mě nikdy ptáče nebude,…

View Post
Share:

Já a barvy, to byl vždycky dost komplikovaný vztah. Na druhých jsem je vážně obdivovala, na sobě je naprosto nesnášela. Už tak jsem si se svými blonďatými vlasy přišla dost výrazná a měla jsem pocit, že jakákoli barva ze mě udělá chodící bárbínu. Navíc jsem vždycky obdivovala všechny ty blond skandinávské holky, jejichž uniforma se skládala ze “všech možných odstínů” černé, takže k nějakému experimentování nebyl důvod. Chic dámy z Paříže na tom nebyly jinak a výrazná barva zdobila akorát jejich rty. Při pohledu do mé skříně bylo jasné, že ke štěstí nic jiného než černou, bílou a šedou nepotřebuji. Možná proto jsem se nikdy necítila dobře v pozici fashion blogerky. Měla jsem pocit, že žádnou velkou inspiraci předávat dál snad ani nemůžu. Ne, že by se tohle nějak zásadně změnilo, pořád se cítím lépe v tom svém beauty světě, ale podobně založených holek jako jsem já je tady asi víc a kdo touží po nějaké šílené eklektice na můj blog pro inspiraci zřejmě stejně nezabrouzdá, takže jsem se rozhodla všechny své obavy hodit za hlavu a občas se tady ukázat “celá”.:) A dneska dokonce i v jiné barvě, než černé! Jak jsem si k barvám našla cestu a jak…

View Post
Share:

V poslední době mám pocit, že celá má generace má pořádný problém se spánkem. Alespoň spoustu mých přátel si neustále stěžuje, že nemohou v noci usnout, ráno se pak snaží vstát asi na sto dvanáctý pokus a po poledni už jsou totálně vyčerpaní. Ještě pár měsíců zpátky jsem to znala taky. Unavená jsem přišla domů, ale spát jsem šla hluboko po dvanácté hodině, protože jsem ještě musela udělat milion věcí, najednou bylo jedenáct večer, k tomu jsem si samozřejmě před spaním musela projet celý facebook a instagram, aby mi náhodou něco neuniklo a pak, když jsem po půlnoci zavřela oči, hlavou mi lítalo tisíce myšlenek. Co si budeme vykládat, vyspávat o víkendech do odpoledne taky není zrovna ideální způsob, jak se se slušným spánkovým deficitem vypořádat. Všem mým hrůzostrašným návykům, které mi nedaly spát, jsem dala rázně sbohem a od té doby spím jako miminko. Ano, neulehám sice v devět večer, ale do dvanácti jsem v posteli a jakmile zavřu oči, jsem totálně „tuhá“. Takže moji milí nespavci, tohle je článek přesně pro vás! Prozradím vám mých 7 osvědčených tipů, jak každý večer usínat spokojeně a ráno fungovat jako na baterky (o dopadech na pleť snad ani nemusím mluvit).

View Post
Share:

Krásné pondělí přeji! Dneska mám už od rána super produktivní den a odškrtávám si jeden úkol za druhým, jak uspokojující! Nějak mám pocit, že si můj život na volné noze začíná sedat a já si můžu den rozložit přesně tak, jak si přeji – práce, blog, relax. Na relax ale dneska čas nebude, musím dodělat ještě nějaké pracovní resty, abych si mohla zítra udělat volno. Ne, bohužel si nebudu užívat žádné holčičí dopoledne, ale budu třídit. Kosmetiku a šatník! Protože nová sezona si o to prostě říká a navíc to mé předsevzetí do toho perfektně zapadá. Rozhodla jsem se totiž, že už se mi nikdy nestane, že nemám co na sebe. Nebudu se ráno stresovat tím, jestli jsou k tomu lepší džíny, nebo kožené kalhoty, nebudu se celý den cítit divně a pořád se kontrolovat v zrcadle, protože jsem si koupila něco, co mi vůbec nesedí, nebo mě kouše, ale je to děsně trendy. A už vůbec si nebudu kupovat něco nového jen proto, že musím nafotit outfit a všechno už jsem na sobě měla. Místo toho svůj šatník vybavím věcmi, které si budu moct obléknout i příští rok a nebudu v nich úplně mimo, věcmi, které se mi po pár praních nerozsypou,…

View Post
Share:

Krásný nedělní večer! Na tenhle článek jsem se vážně moc těšila! Když jsem si vybírala, která témata si pro svůj blog z  kampaně #DOPANDORA vyberu, bylo mi jasné, že to o nás, ženách, se mezi nimi rozhodně musí objevit. Ženy a jejich síla – téma, které se na nás v posledních letech valí ze všech stran. Magazíny a další “ženské příručky” nás nabádají k sebelásce, k přijetí sebe samých, jedině tak se z nás totiž mohou stát ty silné ženy, které ví, co chtějí a jdou si tvrdě za tím. Děláme závratné kariéry, do toho vychováváme děti, staréme se o své partnery, budujeme vlastní úspěšné firmy a jsme den ode dne silnější, někdy až tak moc, že nabýváme pocitu, že už nikoho dalšího k vlastní síle nepotřebujeme. Souhlasím, sebeláska je nesmírně důležitá, tvrdá práce na sobě samých určitě taky, ale to nejdůležitější, co nás dělá opravdovými a silnými ženami, jsou naši nejbližší. Naši sílu totiž nedefinuje počet lidí, kterým šéfujeme, množství zvládnutých úkolů za den, dokonce ani počet našich followerů. Ale naši milující partneři, nejbližší přátelé a podporující rodina.

View Post
Share:

Cestování a objevování nových míst mělo v mém srdci vždycky pořádný kus místa. A je úplně jedno, jestli to je přes půl světa, nebo pár kilometrů do sousedního města. Ten pocit, když vystupuju z letadla, auta, nebo vlaku a mířím do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla, je nenahraditelný. Vydat se na cesty je pro mě to pravé vyjádření svobody, něco, o čem se ještě před lety třeba mému tatínkovi mohlo jen zdát. Pokaždé, když přemýšlím nad tím, co si na cesty sbalím, uvědomím si tu neskutečnou volnost, kterou naše gerenace má a které bychom si měli všichni sakra vážit a využít každé příležitosti načerpat novou inspiraci z různých koutů světa a kultur.

View Post
Share:

Ach to cestování! Sotva jsem se vrátila z poslední cesty, už plánuju další. Máloco totiž člověka posune zase o kousek dál, než poznávání nových míst, kultur a lidí. Ale o cestování vám připravuji samotný článek, tak si tohle filozofování nechám na příště.:) Dneska vám povykládám o kosmetických nezbytnostech, bez kterých se mé krátké cesty rozhodně neobejdou. Konečně jsem se ve svých 27 letech naučila balit a nevozit na tři dny oblečení jako na týden, nemít dvě velké kosmetické tašky a ještě si nechat místo v kufru na nějaký ten místní úlovek. A byla to právě kosmetická výbava, kterou jsem při svých cestách pěkně zkrouhla. A protože už to letos byla čtvrtá cesta, vypozorovala jsem, co mi rozhodně nesmí chybět a rovnou vám to v hotelovém pokoji pěkně nafotila. Takže pokud se chystáte na pár dní do cizího města, tihle pomocníci by se vám mohli hodit.

View Post
Share: