Krásný den mí nejmilejší! Tak to mám za sebou, čtyři extrémně hektické pracovní dny, na jejichž přípravě jsem makala dobré dva měsíce, ale které stály vážně za to! Jsem unavená jako kotě, ale dneska je jasné, že budu usínat s úsměvem od ucha k uchu. I když si dost často stěžuju, že nemám na nic čas a pracuju od nevidím do nevidím, nějak cítím, že jdu tím správným směrem. A moc dobře si uvědomuji, kdo mě tam nasměroval a díky komu jsem se rozhodla vybočit z těch předurčených kolejí a vydat se úplně jinam. Znáte to pořekadlo – za vším hledej ženu? V mém případě je to jen trochu poupravené – za vším hledej totiž MAMINKU!

View Post
Share:

Krásnou středu přeji! Pamatujete ještě na tu holku, která toho měla až nad hlavu? Tak je zase zpátky a má toho dokonce mnohem víc! Rozhodla se totiž, že si ten svůj už tak poměrně pestrý život ještě trochu oživí. Nebo možná v hloubi duše trochu doufala, že se vlastně všechno najednou zázrakem zpomalí. Bohužel druhá verze se zatím úplně nepodařila, však už mě znáte… Nebudu vás dlouho napínat, ale kromě nových brýlí (o kterých celý článek je), jsem si totiž pořídila taky nového pejska. A to bych to nebyla já, kdybych pro něj nejela rovnou do Chorvatska, protože proč si to neudělat ještě složitější, když to jde, že? A tak se během těch hektických dnů v kanceláři, pobíháním mezi schůzkami a focením ještě věnuju výchově malé francouzské buldočky. Večer upadám do kómatu spolu s ní, nechávám si funět do ucha a už neusínám v objetí ve dvou, ale rovnou ve třech. Co vám budu povídat, je to náročné, příšerně náročné, ale zatraceně krásné. Obzvlášť teď, když je venku všechno v rozpuku, jaro se začíná pořádně ozývat a já si musím každé dvě hodiny udělat procházku s mým novým “dítětem”. O to víc mě potěšila možnost vyzkoušet samozabarvovací skla TRANSITIONS od značky ESSILOR, protože…

View Post
Share:

Vůbec netuším, jak je možné, že je pátek! Já se totiž ani nestačila nadechnout a je tady víkend (na který jsem se těšila snad poslední dva roky, ale to až příště). To je tak, když se toho na vás v práci sype ze všech stran a nevíte co dřív. Naštěstí patřím mezi ty šťastlivce, kteří sice mají práce jako na kostele, ale z celého srdce ji milují. To se pak dá i mnohem lépe strávit, že v práci většinou vysedávám od rána do večera. A ačkoli je před námi víkend, mám tady článek pro všechny zaměstnané holky, které většinu svého života tráví v kancelářské židli zírající do monitoru. Jako redaktorka a teď si už můžu dovolit i to slovo blogerka!!! na plný úvazek sice sedím zavřená a přilepená k počítači, zároveň ale neustále běhám někdo po schůzkách a potřebuju u toho působit alespoň trochu reprezentativně. Chcete vědět, co mi během práce nikdy nesmí na stole chybět? A jak se dá to celodenní koukání do všech těch laptopů a telefonů přežít?

View Post
Share:

Neděle je tady, konečně! Byly doby, kdy jsem ji ale vážně ráda neměla (obzvlášť během studií), byla jsem nešťastná z toho, co všechno mě další týden čeká a vůbec si poslední den v týdnu neužívala. Teď to mám přesně naopak! Na neděli se těším jako malá holka, je to totiž jediný den v týdnu, kdy vážně nic nemusím, naordinovala jsem si pracovní klid a užívám si času jen pro sebe. Pojďte se mnou nakouknout a třeba se trochu se inspirovat mým  ideálním dnem. Možná se díky skvělé neděli totiž začnete těšit i na ty těžké pondělky!:) Recept? Trochu odpočinku, trochu plánování, čerstvý vzduch, hodně smíchu a dělání jen těch věcí, které mě vážně baví!

View Post
Share:

Krásný večer z Lotyšské Rigy mí drazí! Tak jo, dneska to na mě vážně dolehlo. Pořád jsem měla pocit, že je to ještě daleko a mám spoustu času. Ale od samého rána je mi jasné,  že je to tady! Začalo to německými koledami na Berlínském letišti, pokračovalo šílenou vánoční výzdobou v hotelu a celé to dovršil tančící Santa na palubovce v taxíku. Začaly se mi hlavou honit katastrofické scénáře, jak běhám následující dva týdny po nákupních centrech, počítám množství dárků, aby měli všichni stejně, do toho se snažím napéct alespoň tři druhy cukroví (aby nám voněl byt), dělám generální úklid, sháním co nejsouměrnější stromek a večer upadám do postele naprosto vyčerpaná. A pak se ve mě někdo ozval moudrý hlas a poradil mi, že tohle přece vůbec nemusím. Vánoce mají být hlavně nejkrásnějšími svátky v roce a já se rozhodla, že letos budou! Bez třech druhů cukroví, bez vyšúrovaného bytu a souměrného stromku, ale za to s nezapomenutelnými chvílemi s mými nejbližšími.

View Post
Share:

První adventní neděle je tady a mě začíná přepadat každoroční deprese – kdy, komu a co! Vánoce už odmalička miluju a hned, co skončí Štědrý den, smutním. Jenže než se k onomu báječnému dni dostanu, čeká mě nekonečné vybírání dárků, projíždění internetu křížem krážem a nachozené kilometry po nákupních centrech. Závidím všem, kteří každoročně kupují mamince sadu krémů, tatínkům voňavku a partnerům mikinu. Já se vždycky snažím vytasit s něčím jiným, originálním a hlavně osobitým. Pokud trpíte podobnou “poruchou” jako já a nad dárky přemýšlíte půl roku dopředu, abyste je pak v šíleném stresu sháněli týden před Vánoci (protože jste na nic za ten půl rok nepřišli), možná se vám mé tipy budou hodit. Co by se pod stromečkem líbilo najít mě (kdybych to už všechno neměla) a kam na originální dárky? 

View Post
Share:

Chcete vypadat chytřejší, vzdělanější, serióznější? Můžete začít hodně číst, chodit na třetí vysokou a obklopit se partou přátel z Mensy… Nebo si prostě pořiďte dioptrické brýle a svět vás začně brát konečně vážně! Ne, teď bez legrace. Před nedávnem jsem si po sto letech pořídila nové brýle a jsem tak nadšená, že se s nimi musím pochlubit. Přes ty staré už jsem dávno neviděla, takže procházka venku byla mnohdy doslova o život a nosit čočky každý den od 15 let taky není pro zrak zrovna to pravé ořechové. Jenže znáte mě, já než se k něčemu dokopu, když už se dokopu, pak musím vybrat něco, co se mi líbí, zkrátka proces na dlouhou dobu. Ještě že mám tak skvělé a stylové přátele (viď Kateřino), kteří člověka umí nasměrovat tím správným směrem. Tedy do Easy Optik. 

View Post
Share:

Krásné úterý mí nejdražší! Ani nevíte, jak jste mi chyběli! Ne, vážně, skoro měsíc a půl jsem neblogovala. A protože mi od vás chodilo spoustu mailů, kam jsem se ztratila, je na čase vyjít s pravdou ven. Nebojte, žádné drama se nekonalo, nepřemýšlela jsem nad existencí svého bytí a smyslem mého počínání… Prostě se na mě navalila práce ze všech možných stran. A protože jsem přesně ten typ člověka, který neumí říkat ne a má pocit, že musí všechno vyzkoušet, do všeho jít na 110 % a odvést tu nejlepší práci, málem jsem se z toho zbláznila. Můj poslední měsíc vypadal následovně – budíček v šest, focení, pak hurá do práce, napsat tři magazíny a z práce rovnou domů k počítači zase psát alespoň do jedné do rána, pracovní dny, víkendy, pořád to samé. Takže ano, mohla jsem občas něco napsat na vlastní blog, ale dělala bych to zhruba mezi druhou a pátou ranní…

View Post
Share:

Moji milí čtenáři! Konec roku se neúprosně blíží a mě trochu přepadají nostalgické myšlenky. Nechci vám tady vypisovat řádky plné srdceryvných frází, ale něco mi říká, že je naprosto v pořádku si trochu vylít srdíčko. Rok 2015 byl pro mě opravdu zlomový, po všech stránkách. Nesl se ve znamení překonávání sama sebe, ať už to byla obyčejná lenost, nebo strach vstoupit úplně do neznáma. A i když jsem osoba velmi pohodlná, která má ráda svůj klid, řekla jsem si, že letos budu prostě jiná a vydám se sice složitější, ale o to mnohem vzrušující cestou. Sama stále nevěřím tomu, jak moc to všechno dopadlo nad mé očekávání! Rok 2015 mě naučil, že pokud chce být člověk šťastný a dělat to, co ho baví, musí mnohdy polevit ze svých nároků, být na sebe přísný a hlavně začít konat! Už teď tuším, že ten nadcházející rok bude sice náročný, ale rýsují se věci, o kterých by se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech! A obrovský podíl na tom nesete právě vy! Děkuji vám za vaši přízeň, za to, že jste se mnou zůstali, i když jsem měla dlouhou studijní pauzu, za to, že mě čtete a jednoduše děláte šťastnou! Snad bude tahle „symbióza“…

View Post
Share: