Neděle je tady, konečně! Byly doby, kdy jsem ji ale vážně ráda neměla (obzvlášť během studií), byla jsem nešťastná z toho, co všechno mě další týden čeká a vůbec si poslední den v týdnu neužívala. Teď to mám přesně naopak! Na neděli se těším jako malá holka, je to totiž jediný den v týdnu, kdy vážně nic nemusím, naordinovala jsem si pracovní klid a užívám si času jen pro sebe. Pojďte se mnou nakouknout a třeba se trochu se inspirovat mým  ideálním dnem. Možná se díky skvělé neděli totiž začnete těšit i na ty těžké pondělky!:) Recept? Trochu odpočinku, trochu plánování, čerstvý vzduch, hodně smíchu a dělání jen těch věcí, které mě vážně baví!

View Post
Share:

Krásný večer z Lotyšské Rigy mí drazí! Tak jo, dneska to na mě vážně dolehlo. Pořád jsem měla pocit, že je to ještě daleko a mám spoustu času. Ale od samého rána je mi jasné,  že je to tady! Začalo to německými koledami na Berlínském letišti, pokračovalo šílenou vánoční výzdobou v hotelu a celé to dovršil tančící Santa na palubovce v taxíku. Začaly se mi hlavou honit katastrofické scénáře, jak běhám následující dva týdny po nákupních centrech, počítám množství dárků, aby měli všichni stejně, do toho se snažím napéct alespoň tři druhy cukroví (aby nám voněl byt), dělám generální úklid, sháním co nejsouměrnější stromek a večer upadám do postele naprosto vyčerpaná. A pak se ve mě někdo ozval moudrý hlas a poradil mi, že tohle přece vůbec nemusím. Vánoce mají být hlavně nejkrásnějšími svátky v roce a já se rozhodla, že letos budou! Bez třech druhů cukroví, bez vyšúrovaného bytu a souměrného stromku, ale za to s nezapomenutelnými chvílemi s mými nejbližšími.

View Post
Share:

První adventní neděle je tady a mě začíná přepadat každoroční deprese – kdy, komu a co! Vánoce už odmalička miluju a hned, co skončí Štědrý den, smutním. Jenže než se k onomu báječnému dni dostanu, čeká mě nekonečné vybírání dárků, projíždění internetu křížem krážem a nachozené kilometry po nákupních centrech. Závidím všem, kteří každoročně kupují mamince sadu krémů, tatínkům voňavku a partnerům mikinu. Já se vždycky snažím vytasit s něčím jiným, originálním a hlavně osobitým. Pokud trpíte podobnou “poruchou” jako já a nad dárky přemýšlíte půl roku dopředu, abyste je pak v šíleném stresu sháněli týden před Vánoci (protože jste na nic za ten půl rok nepřišli), možná se vám mé tipy budou hodit. Co by se pod stromečkem líbilo najít mě (kdybych to už všechno neměla) a kam na originální dárky? 

View Post
Share:

Chcete vypadat chytřejší, vzdělanější, serióznější? Můžete začít hodně číst, chodit na třetí vysokou a obklopit se partou přátel z Mensy… Nebo si prostě pořiďte dioptrické brýle a svět vás začně brát konečně vážně! Ne, teď bez legrace. Před nedávnem jsem si po sto letech pořídila nové brýle a jsem tak nadšená, že se s nimi musím pochlubit. Přes ty staré už jsem dávno neviděla, takže procházka venku byla mnohdy doslova o život a nosit čočky každý den od 15 let taky není pro zrak zrovna to pravé ořechové. Jenže znáte mě, já než se k něčemu dokopu, když už se dokopu, pak musím vybrat něco, co se mi líbí, zkrátka proces na dlouhou dobu. Ještě že mám tak skvělé a stylové přátele (viď Kateřino), kteří člověka umí nasměrovat tím správným směrem. Tedy do Easy Optik. 

View Post
Share:

Krásné úterý mí nejdražší! Ani nevíte, jak jste mi chyběli! Ne, vážně, skoro měsíc a půl jsem neblogovala. A protože mi od vás chodilo spoustu mailů, kam jsem se ztratila, je na čase vyjít s pravdou ven. Nebojte, žádné drama se nekonalo, nepřemýšlela jsem nad existencí svého bytí a smyslem mého počínání… Prostě se na mě navalila práce ze všech možných stran. A protože jsem přesně ten typ člověka, který neumí říkat ne a má pocit, že musí všechno vyzkoušet, do všeho jít na 110 % a odvést tu nejlepší práci, málem jsem se z toho zbláznila. Můj poslední měsíc vypadal následovně – budíček v šest, focení, pak hurá do práce, napsat tři magazíny a z práce rovnou domů k počítači zase psát alespoň do jedné do rána, pracovní dny, víkendy, pořád to samé. Takže ano, mohla jsem občas něco napsat na vlastní blog, ale dělala bych to zhruba mezi druhou a pátou ranní…

View Post
Share:

Moji milí čtenáři! Konec roku se neúprosně blíží a mě trochu přepadají nostalgické myšlenky. Nechci vám tady vypisovat řádky plné srdceryvných frází, ale něco mi říká, že je naprosto v pořádku si trochu vylít srdíčko. Rok 2015 byl pro mě opravdu zlomový, po všech stránkách. Nesl se ve znamení překonávání sama sebe, ať už to byla obyčejná lenost, nebo strach vstoupit úplně do neznáma. A i když jsem osoba velmi pohodlná, která má ráda svůj klid, řekla jsem si, že letos budu prostě jiná a vydám se sice složitější, ale o to mnohem vzrušující cestou. Sama stále nevěřím tomu, jak moc to všechno dopadlo nad mé očekávání! Rok 2015 mě naučil, že pokud chce být člověk šťastný a dělat to, co ho baví, musí mnohdy polevit ze svých nároků, být na sebe přísný a hlavně začít konat! Už teď tuším, že ten nadcházející rok bude sice náročný, ale rýsují se věci, o kterých by se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech! A obrovský podíl na tom nesete právě vy! Děkuji vám za vaši přízeň, za to, že jste se mnou zůstali, i když jsem měla dlouhou studijní pauzu, za to, že mě čtete a jednoduše děláte šťastnou! Snad bude tahle „symbióza“…

View Post
Share:

Doufám, že jste si všichni užili ten nejkrásnější čas se svými nejbližšími, já tedy rozhodně ano a ještě chvíli v tom budu pokračovat. Je skvělé úplně vypnout a nic nedělat, v poslední době jsem tenhle pocit příliš neznala. Ale přiznám se, trochu mi to už leze na mozek a ačkoli jsem si řekla, že si dám od počítače úplné volno, hlavou mi šrotuje asi milion nápadů na články. Jenže vzhledem k tomu, že jsem daleko od své kosmetické základny, zrealizovat je budu moct až po novém roce. Tak tady pro vás mám alespoň pár fotek některých mých vánočních dárků. Já byla letos asi vážně hodná!:)

View Post
Share:

Pěkný nedělní podvečer! Už je to nějaký pátek, co jsme se s mým milým přestěhovali do Prahy a i když toho času nemáme oba zrovna příliš, pomalu už se zabydlujeme a naše bydlení si přetváříme k “obrazu svému”. Oba máme rádi skandinávský styl, takže se (téměř) na všem shodneme. Bydlíme prozatím v pronájmu, přece jenom nikdo neví, kam nás vítr zase zavane, ale nějak mám pocit, že Praha je přesně místo, kde je nám oběma dobře, takže bychom rádi do budoucna měli něco vlastního. V centru, ve starém secesním domě, s vysokými stropy, s velkými okny, obrovskou vanou, dřevěnou podlahou, kuchyní s vařícím ostrůvkem a prostornou šatnou. Tak snad někdy!:) Náš byt měl akorát zařízenou kuchyni a koupelnu, jinak jsme si vše ostatní dovybavili sami, hledání podnájmu nebylo jednoduché, co vám budu namlouvat, ale nakonec jsme maximálně spokojení! Ale teď už vítejte u nás!

View Post
Share:

Krásný pátek! Dnešní článek bude možná trochu jiný, než obvykle, ale pokud máme my blogeři alespoň nějaký vliv, měl by se ubírat právě tímto směrem. Momentálně prožívám opravdu šťastné období, všechno se mi daří, ať už v osobním, či pracovním životě, těším se na každý nový den a večer usínám s úsměvem na tváři, jak je ten “můj svět” báječný. Ale taky si velice dobře uvědomuji, jak se tyhle krásné dny mohou ze dne na den změnit. V médiích se každodenně objevují zprávy o přírodních katastrofách, válkách, teroristických útocích apod. Všichni ti lidé, kteří přišli o své blízké, své domovy, svůj svobodný život, totiž dost možná žili stejně šťastně jako já. A jeden jediný okamžik způsobil, že už nikdy nebudou žít jako dřív. Možná se vám zdá, že všechno to zlé se děje daleko od nás a nás samotných se to přece vůbec netýká. Poslední zprávy ale svědčí o naprostém opaku a i my, “civilizovaní evropané”, budeme možná jednou potřebovat pomoc od druhých. Přestože bych vám z celého srdce přála, ať se do ničeho podobného nikdy nedostanete, neotáčejte se k těm, kteří pomoc potřebují, zády. Nikdy totiž nevíte, kdy vám na oplátku budou pomáhat právě oni. 

View Post
Share: