Vlasy, vlasy a zase vlasy! Vaše snad nejoblíbenější téma na mém blogu! Ostatně, já ho na těch jiných čtu možná taky nejradši. Sice se říká, že šaty dělají člověka, já bych to ale rozhodně přepsala na vlasy dělají člověka. Protože můžu mít sice dokonalý outift, ale jakmile mé vlasy stávkují, cítím se naprosto příšerně a ani ten skvěle padnoucí kabát to nezachrání. Já už se za ta léta se svými vlasy naučila nějak fungovat (i když je to nekonečný boj), spoustu z vás mi ale píše, že neví, jak na ně. A přesně pro holky, které netouží trávit hodinu ráno před zrcadlem, umí se poprat s úplně jinými věcmi, než je žehlička na vlasy, ale pořád chtějí, aby měl jejich účes tvar a vypadal k světu, je dnešní článek. Občas se mi totiž poštěstí díky blogu vyzkoušet věci, kolem kterých bych v obchodě prošla bez povšimnutí a rozhodně bych jim příliš nedůvěřovala. Někdy takové věci totiž mohou umět doslova zázraky za pár minut bez příliš velké námahy.
Krásný večer mí nejmilejší! Možná to tak podle mých instastories nevypadá, ale začínám být zase ve fázi, kdy nevím, kam dřív skočit. Ostatně jako každý podzim, kdy už nejsem školou povinná, ale je ze mě velká pracující holka. Každý den mám teď narvaný focením, psaním, vymýšlením nového projektu a občas se musím ukázat i na nějaké té blogerské akci, když už jsem se na tuhle dráhu dala.:) Což s sebou přináší i nutnost nějak vypadat. A ačkoli se o sebe starám, co to jen jde, ten nedostatek spánku prostě po nějaké chvíli vyleze na povrch. Kromě práce tady za chvíli budou ještě vánoční večírky, jedna, dvě, tři sklenice vína s přáteli navíc a žádný kolemjdoucí přece nemusí vědět, v kolik hodin jsme včera (dneska) ulehaly, ne? Pro všechny holky, které čeká spoustu deadlinů, učení, večírkování nebo jakéhokoli jiného ponocování, mám pár tipů, jak i přes nedostatek spánku, vypadat odpočatě a svěže. Jak se tak i cítit vás bohužel nenaučím, poradím vám jen jedno záchranné slovo – kafe!
Ach ta rána, proč musí být tak těžká? Na tohle téma se napsalo už tolik elaborátů, až se divím, proč všichni nejsme ranní ptáčata a nebudíme se přirozeně před šestou. Znám spoustu lidí, kteří si jedou v motivačních knihách a ze dne na den se z nich stali milovníci brzkých rán (bohužel jen na oko, vím, o čem mluvím). Já tomu rozumím, kolikrát už jsem se chtěla taky “přeonačit” ze sovy na to ptáče, kolikrát jsem si říkala, jak jsem k ničemu, když se ráno z té postele prostě nemůžu vykopat a zatímco jiní už mají po ranním běhu, já se zoufale snažím otevřít oči a na nočním stolku najít brýle, abych se cestou do koupelny nepřizabila. Jenže víte co? Těm lidem sice začíná den v šest, ale taky jim končí v deset. Zatímco já jsem v šest ještě tuhá, v deset vařím veřeči pro svého muže, který teprve přichází z tréninku a do dvanácti si vyprávíme, jak jsme se měli. Ano, ačkoli mi matematika nikdy moc nešla, po všech výpočtech z toho vychází jediné – den máme dlouhý stejně, jen si ho někdo užívá v trochu jiných hodinách. Přestala jsem se stresovat tím, že ze mě nikdy ptáče nebude,…
Já a barvy, to byl vždycky dost komplikovaný vztah. Na druhých jsem je vážně obdivovala, na sobě je naprosto nesnášela. Už tak jsem si se svými blonďatými vlasy přišla dost výrazná a měla jsem pocit, že jakákoli barva ze mě udělá chodící bárbínu. Navíc jsem vždycky obdivovala všechny ty blond skandinávské holky, jejichž uniforma se skládala ze “všech možných odstínů” černé, takže k nějakému experimentování nebyl důvod. Chic dámy z Paříže na tom nebyly jinak a výrazná barva zdobila akorát jejich rty. Při pohledu do mé skříně bylo jasné, že ke štěstí nic jiného než černou, bílou a šedou nepotřebuji. Možná proto jsem se nikdy necítila dobře v pozici fashion blogerky. Měla jsem pocit, že žádnou velkou inspiraci předávat dál snad ani nemůžu. Ne, že by se tohle nějak zásadně změnilo, pořád se cítím lépe v tom svém beauty světě, ale podobně založených holek jako jsem já je tady asi víc a kdo touží po nějaké šílené eklektice na můj blog pro inspiraci zřejmě stejně nezabrouzdá, takže jsem se rozhodla všechny své obavy hodit za hlavu a občas se tady ukázat “celá”.:) A dneska dokonce i v jiné barvě, než černé! Jak jsem si k barvám našla cestu a jak…
Znáte snad někoho, kdo by nechtěl mít nádhernu zářivou pleť, která bude do světa křičet zdravím, ať už je bez make-upu nebo s ním? Minimálně já jsem zastánkyní táboru “zářivá pleť”, dost možná proto, že ta má je tak suchá, že má k záření hodně daleko. Ale znáte mě, já mám ráda výzvy. Když umím ze tří vlasů na hlavě udělat objemné háro, musím umět ze suché pleti vyzkouzlit takovou, která vypadá zdravě a šťavňatě. Dala jsem se do boje a zase jsem matku přírodu lehce ošálila, i když uznávám, že tenhle boj rozhodně vyhraný nemám a dává mi občas pěkně zabrat. Pokud tedy nejste zastánkyněmi mdlé a matné pleti, po dnešním článku budete zářit až na měsíc. A jestli ne, vlastnoručně vám přijdu udělat tu obličejovou masáž, o které píšu, slibuji! Dáme se do toho dámy?
Krásnou pochmurnou neděli přeji! Tenhle týden byl naprosto šílený, zažila jsem tolik věcí, pomáhala při natáčení velké reklamy, domluvila spoustu nových projektů a dodělala (téměř) všechny pracovní resty, až jsem si dneska musela naordinovat relax. Zapálila si svíčku, pustila si všechny ty Toulavé kamery a Objektivy, pekla, povídala si s tatínkem, kterého tady mám na víkend a vrhla se do psaní dnešního článku. Původně jsem pro vás zamýšlela něco úplně jiného, ale okolnosti mi nedaly a já si řekla, že je to vlastně báječný námět na článek. Když jsem si totiž zapálila tu svíčku a z trouby se linula omamná vůně pečícího se těsta, vrátila jsem se v čase a vzpomněla si na chvíle, kdy jsem se svým milým bydlela ve Švýcarsku a volných víkendů si užívala mnohem častěji. V tu chvíli jsem se rozběhla do pokoje a stříkla na sebe parfém, který jsem tam od něj dostala k Vánocům a hned mě to zahřálo u srdíčka. Vůně mají totiž neskutečnou moc, připomenou vám okamžiky krásné, i ty méně povedené, splynou s vámi a dotvoří vaši osobnost, nebo vám naopak vůbec nesednou, i když na vaší kamarádce voní dokonale. A v tom je jejich krása. Najít ten svůj milovaný parfém…
V poslední době mám pocit, že celá má generace má pořádný problém se spánkem. Alespoň spoustu mých přátel si neustále stěžuje, že nemohou v noci usnout, ráno se pak snaží vstát asi na sto dvanáctý pokus a po poledni už jsou totálně vyčerpaní. Ještě pár měsíců zpátky jsem to znala taky. Unavená jsem přišla domů, ale spát jsem šla hluboko po dvanácté hodině, protože jsem ještě musela udělat milion věcí, najednou bylo jedenáct večer, k tomu jsem si samozřejmě před spaním musela projet celý facebook a instagram, aby mi náhodou něco neuniklo a pak, když jsem po půlnoci zavřela oči, hlavou mi lítalo tisíce myšlenek. Co si budeme vykládat, vyspávat o víkendech do odpoledne taky není zrovna ideální způsob, jak se se slušným spánkovým deficitem vypořádat. Všem mým hrůzostrašným návykům, které mi nedaly spát, jsem dala rázně sbohem a od té doby spím jako miminko. Ano, neulehám sice v devět večer, ale do dvanácti jsem v posteli a jakmile zavřu oči, jsem totálně „tuhá“. Takže moji milí nespavci, tohle je článek přesně pro vás! Prozradím vám mých 7 osvědčených tipů, jak každý večer usínat spokojeně a ráno fungovat jako na baterky (o dopadech na pleť snad ani nemusím mluvit).
Krásné pondělí přeji! Dneska mám už od rána super produktivní den a odškrtávám si jeden úkol za druhým, jak uspokojující! Nějak mám pocit, že si můj život na volné noze začíná sedat a já si můžu den rozložit přesně tak, jak si přeji – práce, blog, relax. Na relax ale dneska čas nebude, musím dodělat ještě nějaké pracovní resty, abych si mohla zítra udělat volno. Ne, bohužel si nebudu užívat žádné holčičí dopoledne, ale budu třídit. Kosmetiku a šatník! Protože nová sezona si o to prostě říká a navíc to mé předsevzetí do toho perfektně zapadá. Rozhodla jsem se totiž, že už se mi nikdy nestane, že nemám co na sebe. Nebudu se ráno stresovat tím, jestli jsou k tomu lepší džíny, nebo kožené kalhoty, nebudu se celý den cítit divně a pořád se kontrolovat v zrcadle, protože jsem si koupila něco, co mi vůbec nesedí, nebo mě kouše, ale je to děsně trendy. A už vůbec si nebudu kupovat něco nového jen proto, že musím nafotit outfit a všechno už jsem na sobě měla. Místo toho svůj šatník vybavím věcmi, které si budu moct obléknout i příští rok a nebudu v nich úplně mimo, věcmi, které se mi po pár praních nerozsypou,…
Máte připraveny peněženky, dámy? Tenhle víkend bude totiž zatraceně náročný! Alespoň já bych si měla začít hledat noční brigádu podle délky mého nákupního seznamu… Ale žerty stranou, já si prostě myslím, že je důležité se čas od času odměnit a udělat si radost, i kdyby to mělo být jen dobré kafe. Jenže kvůli kávě tady nejsme, že? Kromě Dnů Marianne, které nás tenhle víkend čekají (a na které se jdu poprvé v životě podívat), odstartoval ve středu ještě Festival Krásy. MY Národní opět tasí své silné zbraně a nabízí slevy, které vám (bohužel) žádná jiná parfumerie nedá. Protože kdo to kdy viděl, aby byl Chanel ve “dvacítce”? Já jsem Festival absolvovala už na jaře a odnesla si pár skvělých kousků, které bych si asi za plnou cenu nepořídila a díky slevám jsem jim dala šanci. A byla nadšená! Letos jsem si říkala, že tam jen nakouknu a odnášela jsem si plnou tašku. Ale na mou obranu je tam i pár věcí, které jsem pořídila i svým nejbližším. Protože co si budem vykládat, letos ten čas běží nějak rychle a Vánoce už klepou na dveře. Co jsem si pořídila a na co se můžete během Festivalu Krásy těšit?
