Krásné úterý drazí! To už je doba, co jsem se tady neukázala, co? Včera jsem se po měsíci vrátila do pracovního procesu a povím vám, na to volno jsem si docela rychle navykla. Hodně jsem cestovala, věnovala se sama sobě (a Mignoně samozřejmě), strávila nějaký čas u rodičů a trochu se restartovala, už jsem to potřebovala jako sůl. Psaní na blog mi ale pěkně chybělo! Dost možná taky proto, že se událo spoustu krásných věcí, o které se s vámi chci podělit. Když jsem si blog před třemi lety zakládala, bylo to pro mě místo, kde se můžu vypovídat o svých kosmetických zážitcích a zkušenostech s přáním, že to třeba někomu pomůže. I kdyby jen jedné jediné slečně! A ani ve snu jsem si nepředstovovala, že za tři roky mi přijde do mailu pozvánka s podpisem Chanel, vážně, ani v tom nejdivočejším. No a po třech letech jsem nasedala do letadla a těšila se, až se v Athénách seznámím s novým parfémem Gabrielle. Tak vás tam dneska vezmu s sebou, co říkáte?
Cestování a objevování nových míst mělo v mém srdci vždycky pořádný kus místa. A je úplně jedno, jestli to je přes půl světa, nebo pár kilometrů do sousedního města. Ten pocit, když vystupuju z letadla, auta, nebo vlaku a mířím do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla, je nenahraditelný. Vydat se na cesty je pro mě to pravé vyjádření svobody, něco, o čem se ještě před lety třeba mému tatínkovi mohlo jen zdát. Pokaždé, když přemýšlím nad tím, co si na cesty sbalím, uvědomím si tu neskutečnou volnost, kterou naše gerenace má a které bychom si měli všichni sakra vážit a využít každé příležitosti načerpat novou inspiraci z různých koutů světa a kultur.
Pěknou středu přeji! Zatímco o svou pleť se starám víc než ukázkově a není dne, kdy bych vynechala jeden z mých šesti večerních kroků, o ostatních částech těla se to říct úplně nedá. Vlastně jsem na beauty blogerku dost líná, protože na nějaké každodenní mazání a speciální procedúry mě nikdy moc neužilo. Jenže, už mi není 20 a pokožka ani vlasy už prostě ten nezájem tak snadno nedávají jako před lety. V poslední době jsem šla do sebe a začala se starat i o věci, které sice nejsou na první pohled tak viditelné jako tvář (dobře, vlasy jsou kategorie sama o sobě), ale se kterýma budu muset ještě pár let žít. Dala jsem svému línému já ultimátum a snažím se. A můžu říct, že na některých částech jsou ty změny vážně vidět. Co dělám denně, týdně a jednou za měsíc?
Ach to cestování! Sotva jsem se vrátila z poslední cesty, už plánuju další. Máloco totiž člověka posune zase o kousek dál, než poznávání nových míst, kultur a lidí. Ale o cestování vám připravuji samotný článek, tak si tohle filozofování nechám na příště.:) Dneska vám povykládám o kosmetických nezbytnostech, bez kterých se mé krátké cesty rozhodně neobejdou. Konečně jsem se ve svých 27 letech naučila balit a nevozit na tři dny oblečení jako na týden, nemít dvě velké kosmetické tašky a ještě si nechat místo v kufru na nějaký ten místní úlovek. A byla to právě kosmetická výbava, kterou jsem při svých cestách pěkně zkrouhla. A protože už to letos byla čtvrtá cesta, vypozorovala jsem, co mi rozhodně nesmí chybět a rovnou vám to v hotelovém pokoji pěkně nafotila. Takže pokud se chystáte na pár dní do cizího města, tihle pomocníci by se vám mohli hodit.
Krásné pondělní ráno mí milí! Jaký jste měli víkend? Já doufám, že o něco lepší, než ten můj. Celý jsem ho totiž proležela s šílenou migrénou. Po dlouhé době volný víkend a takhle “pěkně” se mi to sešlo. Někdy si to tělo zkrátka řekne stop a dá mi slušně najevo, že tohle už je na něj příliš. Takže já se vrhám (ano, už asi po desáté tento rok) do boje za zdravějším já, ne zrovna příznivé výsledky krve jsou ale snad slušným nakopávačem a pořádnou motivací. Zatímco své tělo pěkně flákám, o pleť se starám ukázkově. Letos v létě jsem se totiž rozhodla, že zahodím make-up a budu hrdě vystavovat svou nahou tvář slunečním paprskům (samozřejmě s opalovacím krémem!!!). A k tomu jsou v mém případě zapotřebí dva faktory – pořádné odlíčení a notná dávka hydratace. Poctivě jsem tři měsíce důkladně odličovala pleť s kosmetikou, která se může pyšnit označením veganská, bez syntetických chemikálií, vyráběná lidmi (ne stroji) a s maximálním množstvím 7 ingrediencí. Že vás to zajímá? Mě tohle spojení nalákalo taky. Jaká je kosmetika Skin & Tonic?
Krásnou neděli přeji! Jak si ji užíváte? Já dnešní článek píšu z obrovské postele hotelového pokoje z Vídně, za chvíli vyrazím na snídani a pak se s mapou v ruce vydám s mým milým (momentálě dvorním fotografem) na průzkum města. Vypadá to, že jsem se dala v posledních měsících lehce na cestování a nesmírně si tohle období užívám. Jediné, co mě na cestování nebaví, je balení. Pomalu ale jistě se učím brát opravdu jen věci, které vynosím. Byly ale doby, kdy jsem několik dní před odjezdem stála hodiny před skříní a zoufale do ní bezcílně zírala, abych pak nabalila téměř veškerý její obsah (a abych pak nosila jedno triko a kalhoty). Vídeň je během posledních dvou měsíců třetí destinací, do které jsem jela vážně “na lehko”. Ty předchozí dvě jsem musela zvládnout hlavně kvůli omezení v letadle, do Vídně jsem se mohla pořádně rozšoupnout, ale nějak už jsem pochopila, že stačí opravdu jen pár kousků. Tentokrát jsem si kromě klasiky – bílá košile, bílé triko, černé kalhoty, džínová bunda a šaty, vzala i mou momentálně nejoblíbenější kombinaci – dámský oblek (někdo to nazývá pyžámko…). Nic lepšího totiž není! Ráno se vůbec nemusíte starat o to, co na sebe, tenhle matchy-matchy…
Ten čas tak neskutečně letí! Ještě tři týdny zpátky jsem se balila do kabátu a drkotala zuby, teď sedím na balkoně, popíjím domácí ledový čaj a mám pocit, že se každým okamžikem rozpustím. Probírám se fotkami z Paříže a nostalgicky vzpomínám, jak mi při těch 13 stupních bylo fajn. Ani ten nekončící déšť mi tehdy vůbec nevadil. Za poslední měsíc jsem stihla dvě destinace, jednu krásnější než druhou. Zatímco Řím, ve kterém jsem byla se svým milým a ke kterému se určitě na blogu ještě vrátím, je město, kde plyne čas úplně jinak, je plné barev a optimismus z něj sálá na sto honů, Paříž je jiná. Trochu chladná, zamračená, nepřístupná a tajemná. A ačkoli jsou obě města úplně jiná, každé je své, unikátní a svým způsobem krásné. Stejně jako každá z nás. Do obou měst jsem se stihla velmi rychle zamilovat, dneska to ale nebude o láskce k nim. Dneska to bude o té mnohem důležitější lásce – k sobě samé.
Krásné tropické úterý! Já bych ho teda klidně vyměnila za chladivý podzim, ale nějak se s tím budu muset smířit (Mignona má na to mimochodem velmi podobný názor). Říkáte si, proč zrovna teď píšu o samoopalovacích přípravcích, když venku svítí jako nikdy? Protože spousta z nás sedí celé dny v práci a na to sluníčko se dostane jen málokdy. Když už se nám to přece jenom podaří, nechceme se v plavkách promenádovat bílé jako ředitelky vápenky, ne? Alespoň já jsem přesně ten případ, navíc vylehávání na sluníčku není nic pro mě, zaprvé většinou umírám na přehřátí a za druhé to není dvakrát zdravé pro mou pokožku. Proto se neustále mažu samoopalovacími přípravky a troufám si tvrdit, že jsem v tomhle oboru už docela ostřílený profík. A protože často dostávám dotazy na to, jak to dělám, že jsem tak opálená, prozradím vám všechny své tipy a triky, jak na bronzovou pokožku i bez slunečních paprsků.
Krásný pátek mí nejmilejší! Ani nevíte, jak mi psaní nějakého toho ryze kosmetického článku chybělo. Minulý týden jsme na jedné pracovní schůzce měly zajímavou debatu. Probíraly jsme se kosmetickými novinkami a všechny holky říkaly, že jediné, co zvládají, je řasenka a rtěnka. A jak to my beauty blogerky máme fajn, protože neustále zkoušíme nové produkty, odstíny, textury a každý den si můžeme vyhrát s jiným make-upem. No znáte mě, já sice moc ráda tohle všechno zkouším a šuplíky s kosmetikou mi praskají ve švech, stejně ale každý den končím s jedním a tím samým make-upem a na nějakou divočinu mě moc neužije. Co ale pravidelně střídám, ačkoli to tak možná vůbec nevypadá, jsou rtěnky. Věc, která je pro mě už odmalička synonymem ženskosti. Děsně si užívám ten proces líčení, kdy otevřu tu malou tubičku a udělám se krásnější a hlavně v mžiku sebevědomější. A taky se nesmírně každý den těším na to, kterou z nich vyberu. Co na tom, že je většina mých oblíbených rtěnek v podobných tónech a každý nový přírustek se od těch předchozích příliš neliší. Šla jsem do sebe, vyprázdnila všechny své kabelky, posbírala mé každodenní oblíbence a připravila pro vás článek, ve kterém se možná konečně dozvíte…
