Od jisté chvíle miluju rána. No dobře, od chvíle, kdy jsem začala pracovat sama pro sebe. Nechuť k budíku najednou zmizela, stres z toho, jestli stihnu tramvaj a jak dlouho v kanceláři zase budu, taky. Tyhle pocity vystřídala radost, že pracuju na svém vlastním snu, můžu si práci rozplánovat podle sebe (někdy je to pěkná dřina samozřejmě), nemusím dělat nic, do čeho se mi nechce, protože prostě můžu říct ne, což se v zaměstnání dělá dost blbě. Všechno ale samozřejmě sluníčkové není. Někdy jsou dny, kdy i přes všechnu snahu si to dobře naplánovat vím, že budu v jednom kole. Budu mít schůzky, od kterých se bude mé pracovní nasazení (a výplata!!!) odvíjet, vím, že počet vypitých hrnků s kafem nespočítám na prstech jedné ruky a že mě nepříjemný pocit v břiše z toho, aby to všechno klaplo, bude trápit celý den. V tomhle případě jsou pro mě klidná rána ještě důležitější, než kdykoli jindy. Zklidnit hlavu hned po ránu, najít si v tom shonu čas pro sebe a hlavně přetočit budík o hodinu (a někdy i víc) dopředu, chce trochu snahy. Mám ale odzkoušeno, že ta se mi pak v průběhu celého dne mnohonásobně vrátí. Pár takových tipů jsem vám sepsala, to aby se vám zítra lépe vstávalo!
Krásnou neděli přeji! Ve čtvrtek jsem oslavila další rok na téhle zemi, už dvacátý osmý. Není to sice žádný milník, ani se z toho, zatím, nehroutím, ale vlastně mi to přijde jako dost pěkné číslo na to, abych si tady trochu zabilancovala. A vám mladším ročníkům dokázala, že je naprosto v pořádku nemít žádné ponětí o tom, kam se váš život bude jednou ubírat. Kéž by mé náctileté já vědělo, že se nemusí hroutit z nezvládnutých zkoušek, nepovedených vztahů, nebo strachu z kroku do neznáma. A tak jsem si k příležitosti mých dvacátých osmých narozenin a kurýrování v posteli sepsala 28 věcí, které jsem se za tu svou, relativně krátkou, existenci naučila a pochopila.
Krásné pondělí přeji! Vedle v pokoji se marodí a spí, tak jsem se vyplížila, udělala si kávu a sedla si konečně k počítači taky k něčemu jinému, než práci. Poslední dny je toho hodně, ale ostatně tak to bývá prostě vždycky, když se pracuje na úplně nových věcech. O to víc si pak užívám tyhle krátké chvíle, kdy mě nikdo neruší a já se můžu věnovat věcem, u kterých si vyčistím hlavu a odpočinu. Nápadů na články mám minimálně do poloviny roku, někdy mi ale od vás přijdou dotazy, které si žádají změnu plánu. Je to něco přes měsíc, co jsem si nechala o pořádný kus ustřihnout vlasy. Od té doby jsem zavalená otázkami, jak si je upravuji, co s nimi dělám, co používám za produkty. A já si myslím, že je ideální čas, vám o nich takhle při pondělku popovídat. Ukázat vám, jak si jednoduše dělám na tak krátkých vlasech vlny a za pomocí kterých produktů mi přestaly vypadávat rychlostí světla.
Krásnou zasněženou neděli přeji! Jsem vyloženě domácí typ, opravdu. Cestování je sice má velká láska a na každý výlet se těším dlouhé měsíce dopředu, náš domov mám ale ráda víc, než cokoli jiného. Možná právě proto mám nejraději podzim a zimu, kdy jsme pěkně zalezlí v teple a nic nás nenutí mít výčitky, že volný čas netrávíme venku. Upršené počasí mi rozhodně problém nedělá, obzvlášť o víkendech. Pokud jste ale pravý opak a zima a déšť vás nudí k smrti, mám pro vás pár tipů, jak si víkend užít, i když za okny padají trakaře. Od domácí snídaně jako z kavárny Savoy, až po chvíle plné beauty hýčkání.
Já jsem vyloženě zimní holka, miluju sníh, dlouhé kabáty, vrstvení. Ale když začnu drkotat zubama i já, znamená to jediné – přituhuje! Kromě nákupu dalších huňatých svetrů se většinou plní i má kosmetická taštička trochu jinými produkty, než u mě bývá zvykem. Rozhodně vám v zimním období doporučuji víc o pleť pečovat, dopřávat si masky, jemné peelingy, zařadit do své rutiny i nějaké to sérum nebo olej. Lehce pozměnit ale můžete i líčení, alespoň já to tak vždy dělám. Nejen proto, abych nevypadala celý rok úplně stejně, ale hlavně proto, že má pleť prostě potřebuje v zimě trochu jiné zacházení než v parném létě, kdy je opálená, bez pupínků a spokojená. Mám pro vás 5 tipů, jak oživit vaši make-up taštičku a přežít zimu ve zdraví (a kráse).
Krásný nedělní večer přeji, jste připraveni na trochu toho holčičího tlachání doprovázeného fotkami mého procházkového outfitu? V posledních postu jsem vám psala o části mých novoročních předsevzetí, které mají za cíl jen jedno jediné – cítit se skvěle. Věnovat se sama sobě, dělat věci, po kterých toužím JÁ a pracovat na svém vlastním snu. Loňský rok byl plný změn, obzvlášť po pracovní stránce. V tom letošním chci v těch pracovních změnách úspěšně pokračovat, zároveň ale cítím, že přišel čas, abych se za tu několikaletou dřinu začala odměňovat. Na nějaké tvrzení, že jsem v tom úspěšná, je sice vážně trochu brzy, ale stačily dva týdny a já jsem tak spokojená, jako už dlouho ne! A tak jsem si sepsala 10 věcí, díky kterým mám ze sebe vážně skvělý pocit. A o které se s vámi velmi ráda podělím, protože radosti není nikdy dost, nemám pravdu?
Já a novoroční předsevzetí jsme nikdy nebyli nejlepší přátelé. Většinou to mé snažení po pár vzorných týdnech vzalo za své a já byla akorát sama ze sebe zklamaná, že jsem to zase nezvládla. Dlouho jsem si proto žádná předsevzetí nedávala a říkala si, že změnu můžu udělat kdykoli. Jenže každý občas potřebuje nějakou „berličku“, o kterou se může opřít, impuls, který ho ke změnám dokope. A tím nový rok jistě je. Loni jsem si po letech těch předsevzetí několik dala a byla úspěšná tak z poloviny. Poučila jsem se a vím, že tolik změn najednou jednoduše nejde. Věnovat se sobě, práci, lidem okolo a koníčkům na 100% je prostě na jednu obyčejnou holku příliš. Takže letos se držím mnohem víc při zemi a mým největším cílem je hlavně balanc. K tomu jsem si ale připsala spoustu malých holčičích předsevzetí, které je vlastně radost krůček po krůčku plnit. Tak schválně, kdo jde do toho se mnou?
Pěkné pondělní ráno! Dnešní článek je věnován všem, kteří si občas rádi vyhodí z kopýtka a zároveň taková malá vzpomínka na má studentská léta, kdy jsem zvládla víc, než jen jednu sklenku vína. Co vám budu povídat, večírkové období už mám dávno za sebou a stavy, kdy jsem si hned po probuzení běžela pro pizzu a coca colu, abych mohla normálně fungovat, taky. Někdy se ale občas takový malý holčičí dýchánek zadaří, a i když už znám svou míru, hlava po ránu prostě občas bolí. Kromě toho ale bolí i ten pohled do zrcadla. Napnutá a podrážděná pleť, kruhy pod očima, šupinky. Nic z toho rozhodně nepotřebujeme, pokud máme hrdě čelit novému dni. A tak tady mám 5 jednoduchých tipů, jak s tím „kocovinovým“ vzhledem rychle zatočit.
Rok 2017 byl pro mě v objevování kosmetických hrdinů poměrně zlomový. Na trh se dostalo spoustu novinek, které si okamžitě našly místo v mé každodenní beauty rutině a které z ruky jen tak nedám. Až si sama říkám, jestli některé z nich vůbec může něco překonat (tak doufejme, že příští rok budu mít o čem psát). Zjistila jsem taky, že méně je více, minimálně co se líčení týče (mých 267 kroků večer v koupelně mi nikdo nevezme). Dokonce i do vlasů už si nepatlám 5 stylingových produktů, ale v klidu si vystačím s jedním, dvěma. Naučila jsem se ve 27 letech správně nanášet tvářenku a vrátila se k té, kterou jsem si před lety koupila za těžce našetřené peníze. Zjistila jsem, že nemá cenu experimentovat s líčením, když se pak celý den cítím příšerně a raději se držet zajetých kolejí, jsem já to beauty bloggerka, vím. A taky se zas a znovu přesvědčila, že investice do některých produktů se prostě vyplatí a ve finále to ocení nejen vaše pleť, ale i peněženka. Konec hlášení, vrhneme se na to!
