Ach ta rána, proč musí být tak těžká? Na tohle téma se napsalo už tolik elaborátů, až se divím, proč všichni nejsme ranní ptáčata a nebudíme se přirozeně před šestou. Znám spoustu lidí, kteří si jedou v motivačních knihách a ze dne na den se z nich stali milovníci brzkých rán (bohužel jen na oko, vím, o čem mluvím). Já tomu rozumím, kolikrát už jsem se chtěla taky “přeonačit” ze sovy na to ptáče, kolikrát jsem si říkala, jak jsem k ničemu, když se ráno z té postele prostě nemůžu vykopat a zatímco jiní už mají po ranním běhu, já se zoufale snažím otevřít oči a na nočním stolku najít brýle, abych se cestou do koupelny nepřizabila. Jenže víte co? Těm lidem sice začíná den v šest, ale taky jim končí v deset. Zatímco já jsem v šest ještě tuhá, v deset vařím veřeči pro svého muže, který teprve přichází z tréninku a do dvanácti si vyprávíme, jak jsme se měli. Ano, ačkoli mi matematika nikdy moc nešla, po všech výpočtech z toho vychází jediné – den máme dlouhý stejně, jen si ho někdo užívá v trochu jiných hodinách. Přestala jsem se stresovat tím, že ze mě nikdy ptáče nebude,…

View Post
Share:

Ach ta rána! Dobře, veřejně se přiznávám, jsem noční člověk. Sova, která dokáže hluboko do noci pracovat a v době, kdy už mají všichni dávno půlnoc, ze sebe vyplodit ty nejlepší věci. Jenže je tady jeden dost zásadní problém, v případě, že chcete život sdílet ještě s dalšími lidmi. Většina z nich totiž po jedenácté večer ulehá a brzy ráno vstává do práce, takže se vám možnost společných chvil dost zužuje. V poslední době jsme šla do sebe a pomalu se učím vstávat. Vstávat tak, že mám čas se v klidu nasnídat, udělat ze sebe člověka a klidným krokem se s Míňou vydat do práce. Ne do sebe hodit kafe, polít se, utíkat na tramvaj a do toho přemlouvat svého broučka, že teď zrovna není ideální čas lehat si do trávy a stávkovat. Nebudu vám lhát, že to jde snadno, protože nejde. Jsou dny, kdy se mi zatraceně nechce a další hodinu jenom koukám do prázdna. Ty dny, kdy si ráno uvědomím, že můj den bude o pár hodin delší, budu mít mnohem dřív hotovou práci a pak si budu moct užít pěkný večer, ale začínají pomalu převažovat. Přesto se snažím dělat vše pro to, aby má rána byla co…

View Post
Share:

Jestli jste ranní ptáčata, můžete tenhle článek rovnou ignorovat a věnovat se jiné bohulibé činnosti. Pokud jste na tom ale se vstáváním stejně špatně jako já, možná vám pár rad od zaryté noční sovy přijde vhod. Ačkoli jsem si tento týden dala za cíl vstávat po šesté, tvrdím, že jako správná beauty blogerka se musím prospat do krásy a to se prostě před osmou nemůže stát. Budík mi pravidelně zvoní od půl sedmé a já ho pravidelně vypínám tak dlouho, dokud nezačnu lítat po bytě, snídat v poklusu (když se zadaří), vymýšlet kreativní outfity (abych pak skončila u bílé košile a černých kalhot) a na make-up a vlasy mi zbyde všehovšudy deset minut. Ne, samozřejmě, že nejsou všechna rána tak dramatická, ale kdo by si nechtěl dopřát pět minut pod peřinou místo pěti minut u zrcadla? Mám pro vás pár jednoduchých tipů, které zkrátí ranní přípravy na minimum a přesto přijdete do školy nebo práce perfektně upravené.

View Post
Share:

Ach ta rána! Nejtěžší čas mého dne. Budík mi pravidelně zvoní asi 8x, než se opravdu vykopu z postele, dalších 10 minut nejsem schopná otevřít oči a nikdo, ale opravdu nikdo by se neměl pokoušet na mě mluvit. Někteří se holt nenarodili jako ranní ptáčata. A tak si to musím dělat hezké jinak! Lahodná káva a dobrá snídaně mě vždycky trochu postaví na nohy. Vás ale zajímalo, co probudí po ránu mou pleť a připraví jí na náročný den ve velkoměstě. Tady je má svatá čtveřice!

View Post
Share:

Dobré ráno! Takhle nějak vypadalo včera to moje. Lahodná káva, prohlížení mých oblíbených blogů a lakování nehtů barvou, kterou jsem si přála asi sto let. No, není nad to si trochu přivstat a příjemně nastartovat den. Co je na tom, že pak celý den zívám a energie z brzkého vstávání mi vydrží asi 2 hodiny… Hrozně moc bych chtěla být morning person, snažím se o to opravdu každé ráno, ale ono to prostě nejde a já vůbec nevím, jak na to jít, takže jestli máte nějaký tip, sem s ním!:) Ale zpátky k hlavnímu tématu dnešního článku, tedy mému vysněnému laku. Před x lety jsem viděla fotky Beyoncé, což byla má velká ikona a pamatuju si, jak jsem nutně potřebovala stříbrný lak, který v té době samozřejmě nikde nebyl k sehnání. Všude byly stříbrné laky se třpytkama, ale nic nevypadalo jako takový ten “metalický nátěr”. Takže když jsem ho zahlédla v H&M, kam jsem si šla původně pro ponožky, hned se mi vybavil onen obrázek dokonalé Beyoncé a v mžiku už jsem stála u pokladny místo s ponožkama (včera jsem musela jít bohužel naboso…) s krásným lakem.

View Post
Share: