Ten čas tak neskutečně letí! Ještě tři týdny zpátky jsem se balila do kabátu a drkotala zuby, teď sedím na balkoně, popíjím domácí ledový čaj a mám pocit, že se každým okamžikem rozpustím. Probírám se fotkami z Paříže a nostalgicky vzpomínám, jak mi při těch 13 stupních bylo fajn. Ani ten nekončící déšť mi tehdy vůbec nevadil. Za poslední měsíc jsem stihla dvě destinace, jednu krásnější než druhou. Zatímco Řím, ve kterém jsem byla se svým milým a ke kterému se určitě na blogu ještě vrátím, je město, kde plyne čas úplně jinak, je plné barev a optimismus z něj sálá na sto honů, Paříž je jiná. Trochu chladná, zamračená, nepřístupná a tajemná. A ačkoli jsou obě města úplně jiná, každé je své, unikátní a svým způsobem krásné. Stejně jako každá z nás. Do obou měst jsem se stihla velmi rychle zamilovat, dneska to ale nebude o láskce k nim. Dneska to bude o té mnohem důležitější lásce – k sobě samé.

View Post
Share:

Krásnou neděli! Ještě minulý týden jsem vysedávala v kavárně v Paříži a načerpávala energii do dalších týdnů. Teď sedím doma a vzpomínám na těch pár hodin, které jsem v ní spolu s “králíkem” Nicole strávila. Paříž je kouzelné město plné kontrastů, dokonalé architektury, kaváren na každém rohu, kde se místní zastaví na pár minut, vychutnají si kávu, sledují kolemjdoucí a pak zase pospíchají dál. Zatímco má poslední návštěva Paříže mě o návratu sem nikterak nepřesvědčila, tentokrát jsem odlétala s pocitem, že se tam musím co nejdříve vrátit. Možná jsem dospěla. Možná se mi jen změnily priority, možná jsem jen navštívila ta správná místa. Dost možná jsem se ale naučila radovat z maličkostí a nesnažit se stihnout všechny turistické atrakce, ale pořádně nasát atmosféru města a odkoukat od místních jejich zvyky a životní styl. A že se to od Pařížanů odkoukává!

View Post
Share: